Děkuju Dědo Včelo :)

18.3.2016 23:15 | Petrarca

Pravda, burčák je v tahu a co se děje v té zazátkováné láhvi si můžeme jen domýšlet - díky Míro !

18.3.2016 23:11 | Petrarca

Pěkné, takové zádumčivé, líbí se mi.

18.3.2016 23:10 | děda včela

No příteli...myslím že i když stárneš, tak jako víno...čím starší, tím lepší.
A to si vem, že jsem tě neznal jako burčák...heeeee.

18.3.2016 23:03 | gogol

Děkuji přátelé, ta báseň není nová, ale vaše komentáře jí daly nový život - jako by se to stalo včera - stíny jsou pro mne smutkem - stínobraní je loučení, možná i konec - proč psát verše a nešeptat je té které patří ? A že už je jinde, snad na jiném břehu ? Není žádné jinde, není žádné včera a kdo ví bude-li někdy zítra. Je jen dnes a tady a čas stínobraní se nezadržitelně blíží...
Trochu jsem se zase zasnil a taky stárnu a kdo ví jestli se nepletu - možná by mi odpověděla Laura...
Každopádně dík za chvíli času a pochopení :)

18.3.2016 22:59 | Petrarca

Stínobraní je krásné slovo a jeho význam jsi podle mě využil beze zbytku. Exkluzivní prácička.

18.3.2016 22:20 | Marcone

Těžko se člověk ubrání
překročit ono rozhraní,
když to co bylo skoro není,
jen ve vzpomínce a k neuchopení.

Docela ponouká ke zpívání:-)K

18.3.2016 22:04 | Kytka62

Mně nezbývá jen poděkovat. Procházka v Tvých verších rozehrála ve mně melodii, ve které smutek si nesměle prosí o taneček ostýchavou radost... Krásné.

18.3.2016 21:26 | Wave.Anne

Krásná báseň vyvěrající z nitra. Je plná vzpomínek a vyznání. Otevřené srdce, které má v sobě vepsanou osudovou kapitolu života.
Prošel jsem okolo ní po špičkách a vstřebával každou její nuanci. Poprvé, podruhé, potřetí....podesáté...
A ať je to jakkoliv, viděl jsem to ve vzpomínkách, když vstaneš každé ráno, sebereš kousek toho stínu, který ti zbyl u pelesti a říkáš si, že to byl snad poslední kousek noci, kdy jsem zase nespal a už nebudu potřebovat další místo pro zbytky stínobraní.

18.3.2016 20:37 | gogol

Tak to jsem tomu dala, ale já v té poslední sloce vážně vidím to moje stínobraní.:-))

18.3.2016 20:16 | Desiré

Díky čarodějko Tak bujnou fantazii opravdu nemám a navíc mi dělají problémy ty symboly - Než bych slavil rovnodennost (stejně jako kterýkoliv jiný svátek) radši si ji někde venku očichám, prohlédnu si jí za všech stran, poslechnu si co zrovínka zpívá a na závěr když už jí budu pln a ona bude přetékat - ji něžně pohladím...Jak už jsem psal - mimoň a navíc nenapravitelnej romantik :)
Krásné na básních je ovšem to, že cesta jakémukoliv výkladu je otevřena - je to jako namalovat hrubé obrysy obrazu, který si už každý dokončí v sobě sám :)

18.3.2016 19:59 | Petrarca

Díky Martine, nemýlíš se vycítil jsi to dobře a to "stínobraní" s tím nejspíš nějak bude souviset :))

18.3.2016 19:48 | Petrarca

Francesko já se na tvou básní hluboce zamyslela a vím, že mám bujnou fantazii, takže možná ťápnu úplně vedle.
Nepíšeš náhodou o jarní rovnodennosti? Slovo stínobraní ve mě evokuje přesně tohle. Ten den se dá určit podle polohy stínů...ale jak říkám to je jenom můj pocit.

18.3.2016 19:00 | Desiré

...moc se mi líbí svojí hloubkou a citem,cítím v ní i jistou vzpomínku na někoho,ale můžu se mýlit...

co se týká anotace...tak se přiznám bez mučení že nevím jak odpovědět...budu o tom uvažovat...krásná...

18.3.2016 18:10 | Martin Havlíček