pastelka

Někdy mi připadají dny tak dlouhé, tak smutné a věčné v tomhle světě. Skoro žádný význam život nemá, láska pomalu vymírá a lidská srdce, tak chladná a prázdná.. Cítím se osamělý když vidím to nasilí, tolik lží a slovo miluji tě zní tak lacině. Vrátit čas do dětských let a bez starostí si žít a zas ve školce být a přemýšlet kterou pastelku si vzít.. Nevěřím v lepší zítřky už ne.. Mám jen své sny a svou fantazii že svět se možná změní? Že láska v plném slova smyslu se vrátí.. zatím ale.. Je to celkem směšné, A je to celkem smutné. že sny ve kterých umírám jsou ty nejlepší co jsem kdy měl. Každým dnem, Každým okamžikem doufám že mě třeba něco srazí.. Pořád padat a stále se zvedat, chce to jen sílu.. Ale kde ji stále brát.. V tomhle světě beze smyslu plném hněvu a nesnází.. Co je to za svět kde polovina hladoví, a druzí za automaty na zlato utrácí? Proč si lidé lásku vyznají a za rohem, s jiným si užívají? Čas už nic nespraví dnes jen vše zhorší, za co bojovat? Proč vlastně žít? Je těžké to říct..Je těžké to přijmout...