Slzy mi po tváři kanou,
hlava bolí až skoro praská,
nohy už nemohou, už sotva vstanou
"ta mrcha, ta děvka, ta falešná kráska".
Zhynu, jak podťatý strom,
padnu, jak na podzim listí.
Dobře vím, kdo jsem já a kdo on.
Jsem láska zabitá nenávistí
A on je……………… osud!?