Dotek smrti

Večer v obludnou noc se prolínal Když v tom bylo slyšet hrom Já jsem se obával, co uslyším dál V tom zhluboka zapraskal strom Strom praskl a padal, A dřív než jsem se nadál Byl jsem pod ním Žiju, však v sobě se topím Sakra, co mi může takový život dát? Čeká mě smrt blízká Sotva se narodíš začneš si hrob hrabat Avšak teď se mi stýská Kdyby alespoň má myšlenka mě hřála Ale pálí jako roztavený kov Dřív než by se kterákoli bytost nadála Ale na to je málo slov. Člověk si uvědomí chyby své Konečně myslí i na druhé Už nejsem jen ta velká osobnost Stejně i po mě zůstane prach a kost Silná světla, majáky se už ke mě blíží Avšak pod kápí osoba ke mně shlíží Jde si pro mě, je pozdě v tuhle chvíli Okolní vítr nepředstavitelně kvílí Mnoho chyb jsem stihl udělat Na omluvu již nemám síly Nade mnou nemá kdo plakat Jen vzpomínky ty jediné mi zbyly Všichni žijte životem svým Ale něco Vám přece napovím! Myslete ne jen na sebe, ale i na ty druhé Aspoň vzpomínka v srdcích ostatním na vás zbude