Vyznání lásky mé slečně
Vyznání lásky mé slečně
Nějak nemůžu přijít ke správnému slovu,
proč mě už vůbec nic nenapadá?
Bude to asi tím,že jsi mi zblbla hlavu,
teď už mi to všechno zapadá...
Nikdy jsem nechápal ty zamilovaný lidi,
nerozumněl jsem pravýmu významu slova láska,
ale když na tebe hledím, mé oči už jí vidí
a vinu za to neseš ty, moje jedinečná kráska.
Né, že bych si na to nějak stěžoval, koťátko,
jen že se mě takhle hodně dlouho nezbavíš
a myslím si,že to nebude jen tak na krátko,
jsi jako můj magnet, to už prostě nespravíš.
Nejsi jenom jedinečná, hubená, prsatá a nadherná,
jsi taky upřímná a chytrá, ale hlavně jsi jen má,
a prosím tě slib mi, že už budeš víc sebevědomá,
nebudem si lhát, někdy jsi ale taky dost nadržená.
Když chodím spát s tím strašným pocitem,
že tě v blízkých dnech vůbec neuvidím,
tak aspoň vím, že se brzy v ráji ocitnem
možná se ptáš proč..protože tě uvidím.
Všechny chvíle s tebou jsou nezapomenutelný,
jsem moc rád, když vidím ten tvůj kouzelný smích,
když jsem s tebou mám pocity nenahraditelný,
je to něco jako kdybych viděl v létě padat sníh.
Nevím, proč píšu tyhle dlouhý romány a sloky,
asi aby jsi byla šťastnější..pojď,povedu tě,
ale slov je moc a básniček můžu napsat stovky
přitom stačí jenom zašeptat ti...MILUJI TĚ!
Publikoval(a):
mozna, 7.8.2010