Anotace: Tohle jsem napsal když jsem byl v devítce. No popravdě je to smutné takže čtěte co mohou přinést hrůzy.

V kaluži při dešti leží muž,
V ruce svírá pušku, v druhé nůž.
Kdo je ten člověk, co tu leží?
Podle zohaveného těla poznám to stěží.

Kulky do jeho těla se vryly
A málo slz, aby krev jeho smyly.
Smutek teď již nepomůže,
Nedostane z mrtvých tohoto muže.

Další vojáci co tu v krvi leží,
Jejich mrtvé duše těla střeží.
Nad bojištěm vznáší se ještě prach
Rodiče mají o své děti strach.

Netuší však, že již jejich syn leží mrtev
A doufají, že se jim syn vrátí.
Neví, že roste tráva na hromadných hrobech.
Však tuší, že čas se krátí.

Sluneční svit již spatřit se dá,
Cestu v prachu si razí.
Prach války již brzo zcela opadá
A člověka na kolena zas jiný boj srazí.

Proč lidská paměť je tak krátká?
Jedna válka skončí, druhá má začít snad?
Člověk nesmí zavřít vrátka
A neměl by na hrůzu války zapomínat.

Člověk by neměl čekat až se rozední.
Kolik bude ještě takto temných dní?
Člověk by měl válce čelit
A lhostejný k ní nebýt.

Publikoval(a): Retr&s, 18.7.2010