Jsem tu teď zase sám
a přijde mi to, že umírám,
sám sebe se proto ptám,
lásko má kde Tě mám ?
Ty tu zas nejsi a strach mě tíží,
protože nevím kam míříš,
nevím kam jdeš, ani kde teď jsi
smsky, vzkazy, maily jsou marný pokusy.
Mobil nezvedáš a já se propadám,
tuhle situaci už sám nezvládám,
padám hluboko do jámy temný
a myslím na tváře Tví jemný.
Všude, kam se podívám, Tě vidím
a ničí mě to, že vůbec nevím,
že nevím kam si zas odešla,
že nevím jestli ses se mnou rozešla.
Sám tu teď zase sedím
a pořád jen tak civím.
Je mi už totiž jasný,
že všechny ty dny krásný,
že už se sem nevrátí
a že já to nezvrátím.
Dopisuju poslední řádky
a chci to vrátit zpátky,
ale vím, že to už nepůjde,
že na to už nedojde,
protože tímhle končí život můj
a už nemám sílu říct lásko stůj.
Nemám sílu na nic a tak odcházím,
protože Tě nikde nenacházím.....
Poslední vyznání
Publikoval(a) Básník Kafka dne 7. července 2010
Anotace: Tuhle báseň jsem napsal 1.7.2010
ahoj zazila jsem to same,proto vim jak te to asi boli..jedine co je na tom nejhorsi je ta BEZMOC..neco udelat..snad budes mit vic stesti nez ja DRZ SE!!!
Díky :)