Cítím to podobně, líbí se mi to. Myslím, že naděje umírá předposlední, poslední pak ten, kdo ji ztrácí...M.

6.8.2014 22:50 | Mirastus

Ano, naděje umírá poslední, někdy mám pocit úplné marnosti bytí.Přepadne mne úzkozt z toho, že tu jsem už zbytečná,ale pokaždé se něčeho chytím. A v tom je ta má naděje, že když je mi nejhůř najdu nějaké to stébélko,to poslední, kterého se chytnu.
A je tu vždy znovu a znovu ten důvod jít dál.

Hezky jsi to napsal,líbí se mi.

6.8.2014 22:41 | koiška