(hajdys, 4.6.2010, Básně)
Poslouchám písně krásné
a ve mně je smutno,to je jasné.
Mít své srdce pohromadě jako dřív.
Už ani nehledám nikoho,kdo by mi ho spích.
Prohrála jsem svůj boj s láskou,
nezbývá mi než chodit na tváři s maskou.
Ve mně se prázdnota roztahuje,
bere všechny city,
pozná ten,kdo nemiluje,
jak se prázdno cítí?