Anotace: Krása chladu , nebo mrazivá tíseň?

Severské hvozdy, severské lesy,
tajemná tundra, ponuré vřesy.
Sluníčko slunce, nepálíš prudce,
nehřeješ lesy, kdeže jsi kde jsi.

V matném jen odlesku polární záře,
větvičky postříbříš, chladem své tváře.
Studeným úsvitem z jasného nebe,
les tichý přivítá jenom sám sebe.

Mrazivou bělost denního svitu,
překryje temnotou hvozdů svých,
v lesním svém krytu.

Nešumí sladce,tišený vánkem,
nekývá větvemi, zmožený spánkem.
Divokou vichřicí zaduní prudce,
s ledovou vánicí , ruku jde v ruce.

Publikoval(a): Taren, 9.4.2014