Když vyvážejí popelnice
Když vyvážejí popelnice
Když vyvážejí popelnice
stojím na nároží opařen
můj skon budiž dotvořen
když zaostřím zřítelnice
Vidím tu zář vozu v oknech
marně se ohlížím po tvých loknech
zahodilas mě, patřím na skládku
jinýmu zkus povědět tu svou pohádku
Když vyvážejí popelnice
mám náladu jak jejich útroby
jsem jen bezbranná tasemnice
co přečkává špatná údobí
v naručích těch, co prázdné jsou
a chladné jak dech zlé vichřice
Vanu dál, jak kus smetí za vozem
nenechám seba sama zahnít
tam, kam míří naše city, pod zem
mířím někam do recyklace...
Publikoval(a):
Hvězdář, 23.9.2013