Znám přesně tyhle pocity, a tak Tvému dílku plně rozumím... ne, na dně se o nikoho neopíráš, je to tím, že jsi právě na dně, kde musíš být sama, všechno si urovnat, pak vstát odrazit se, chytit stébla a začít... znova. Přátelé, ach chce mně smát... tolik falší a lží vládne světem, ti opravdoví se hledají zatraceně těžko. Ale nezoufej, nikdy není tak zle, aby bylo ještě hůř, je to prostě etapa života. A nikdy neříkej nikdy, protože vždycky někde něco a někdo... bude líp.

21.10.2012 10:15 | NikitaNikaT.

máš recht...ale ono se jim to vrátí...uvidíš.

15.8.2012 16:26 | Martin Havlíček