Když medituji

Ten pravý a hluboký pocit štěstí nenalézám v materiálním světě ale ve své mysli kterou jsem schopen uchopit svou existencí najednou je hodně blízko a hvězdy vesmírných zahrad svítí jasněji a srozumitelně sdělují mi mou vlastní neohroženost a zbavují mě strachu z konečna reality naplňují trvalým pocitem bezpečí krásu vnímám né očima,ale tím co je za tím ukryto ve věčnosti objevuji co jsem neviděl a slyším neslyšitelné ševelení už nebojím se popela vnímám prolínání dimenzí a radosti z žití už vím,jak chutná vlnění absolutna.