Henri de Toulouse-Lautrec

Celý den jsem až příliš dlouho sám, trochu si čtu, ale když to dělám dlouho rozbolí mě hlava. Kreslím a maluju - to mě nikdy neunaví - kolik zmůžu, a když se začíná stmívat, sám sebe se ptám, jestli k mému lůžku přijde (sestřenka) Jeanne d´Armagnacová! Někdy se objeví a chce si se mnou hrát, a já jí naslouchám, když se dá do povídání, aniž se na ní přitom dívám. Je tak veliká a tak krásná! A já nejsem ani velký, ani krásný.

Missia Natansonová: "Řekněte, Lautreku, pročpak vlastně děláte ženy vždycky tak škaredé?" Henri de Toulouse Lautrec: "Protože takové jsou!

Právě jsem přišel ze zahájení výstavy v Cercle. Ačkoli tam byly moje hudlařiny rozvěšeny co možná nejhůř, tisk je přijal vlídně. V novinách jsou zejména po mém plakátu ke mně laskaví. Le Paris, velmi republikánský časopis (proto o tom rodině nic neříkejte), mi dokonce věnoval dva sloupce, v nichž prezentovali mou osobu, aniž vynechali jediný detail.

Všichni žijeme v prapodivném světě. Já ten svět přenáším na plátno ve spoustě tahů a barev.

Vincent van Gogh: Lautrekův obraz, portrét Marie Dihauové, je naprosto úžasný, velice mě dojal.

To pomyšlení, že bych nemaloval, kdyby mé nohy byly jenom o kousek delší!

Nemůžu, nemůžu, musím si hrát na holuba a otloukat hlavu o zeď - ano, a to všecko pro umění, které přede mnou prchá a jež nebude nikdy změřeno stejně jako zlo, které jsem si pro ně přivodil... Ach, milá babičko, udělala jste dobře, že jste se nevydala cestou jako já, k malířství. Je to krutější než latina, když to člověk chce dělat tak opravdově jako já.

Existuje jenom figura, krajina je a nemůže být nic jiného než přídavek. Ryzí krajinář je jenom neotesanec. Krajina může sloužit pouze k lepšímu pochopení charakteru figury. Corot je veliký výhradně díky svým figurám, což platí i pro Milleta, Renoira, Maneta a Whistlera. Když dělají figuralisté krajinu, pojednávají ji jako tvář; Degasovy krajiny jsou neuvěřitelné, neboť jsou to snové krajiny a ty od Carriéra se podobají lidským maskám! Monet se figury vzdal, co všechno by byl dokázal!

Snad vás bude zajímat, k jakému stylu mě Bonnat (můj učitel) pobízel. Řekl mi: "Vaše malba vůbec není špatná, ta je znamenitá, naprosto ne špatná, zato vaše kresba je úplně a naprosto odporná". Ale člověk musí vzít odvahu do hrsti a začít znovu a jít kupředu, drobečku...

Plakáty, plakáty! Právě v tom je háček!

Všude a vždy má i ošklivost své okouzlující aspekty; je vzrušující objevovat je tam, kde dosud nikdy nebyly pozorovány.

Kdybych nebyl malířem, rád bych byl lékařem nebo chirurgem.

Člověk musí snášt sám sebe.

(Člověku, který při hledání WC v jakémsi hostinci Henriho urazil svou neomaleností) Musíte po schodech dolů, tam uvidíte dveře s nápisem Džentlmeni, ale přesto tam běžte.

René Princeteau: Ano, zvlášť mě zneklidňoval nepořádný zevnějšek. Můj ubohý Henri! Přicházel ke mě do ateliéru každý den; ve svých čtrnácti letech, v roce 78, kopíroval mé studie a namaloval můj portrét; samosebou jsem se otřásl zděšením. O prázdninách maloval podle přírody portréty, koně, psy a vojáky při cvičení. V zimě maloval v Cannes lodě, moře a jezdkyně... Henri a já jsme chodili do cirkusu kvůli koním a do divadla kvůli kulisám. V koních a psech se vyznal znamenitě.

Edward Degas: Nosí mé šaty, ale přistřižené na jeho velikost.

Yvette Guilbertová: Ale, nebesa, nedělejte mě přece tak strašlivě ohavnou! Alepoň trochu uberte...! Spousta lidí u mě divoce vykřikovala, když viděla vaší kolorovanou skicu... Ne každý se na to dívá uměleckým pohledem... a k tomu dáma!!! Tisícero díků - Vaše velice vděčná Yvette.

Jane Avrilová: Za slávu, které se těším od chvíle, kdy se objevil váš první plakát pro mne, mohu nepochybně děkovat vám.

Francois Gauzi: Pod zevnějškem ironika byl Lautrec velice citlivý; měl jenom přátele. Přilnul k nim a byl kdykoli ochoten jim pomoci. Byl slabý, proto obdivoval sílu zápasníků a akrobatů. Měl znamenitou výchovu. V umění byl vždycky vážný.

Pablo Picasso: V Paříži jsem pochopil, jak veliký malíř byl Lautrec.