Zmatená světluška

* bylo to v době kdy les byl ponurý a tmavý v hodině pozdní kdy snad už i vlci spí kejklíři bez jména,tuláku zatoulaný tak dlouho jsem čekala a snila... v tvých šlépějích jsem svoje stopy měla jen zpoza víček chráněná v lesu šera tajně tě prohlížela... zvedla jsem k tobě paže hlavu jsi sklonil jak křižák nad svou kořistí ústy mne protkal, spoutal já něhou oněměla... pak spatřila jsem stromy kvést vzduchem se linul houslí hlas vytryskl pramen z jedné z hvězd poslední tvůj sten se ve mne vzpjal já se ti v kočku proměnila a ty jsi jak vatra uvnitř vzplál zbyl mi jen obtisk na mém zápěstí mýtina zválená a já plná tebe světluška zmatená a les ten tichý svědek o ničem nevěděl tiše si šuměl dál co celou noc nám naslouchal *