Taky ses vdala ze zoufání ?
Já ze zoufání se oženil.
Mé manželství nebylo vinobraní,
ač sklízel jsem, co nezasil.
Na Štědrý Večer v Palestině,
v Betlémě jsem se rozplakal.
Slzy jak hrách, jako dýně
se kutálely na dlažbu a já tam stál
vedle mé ženy. Nic nechápala,
neviděla mi nikdy do duše.
Plakal jsem že ty ses mi vdala,
že oslík zastavil se a už nekluše.
Vzpoměl si na měchy plné živé vody,
na kočičí hlavy pražské ulice,
ač byly Vánoce na jiné svaté hody,
na jiné stromky, na ty bez svíce.
Jízdní řád života mi říkal, že v kalendáři
svátky jsou vytištěny vždy jen červeně.
Myslel jsem na tebe, jak se ti dnes daří,
zda také slavíš už jen po jméně.
Byl Štědrý Večer, tak skoupý v Betlémě.
Izraek, Betlém, 24.12.1972
NA ŠTĚDRÝ VEČER V BETLÉMĚ
Publikoval(a) jang-tse dne 26. června 2012
Anotace: V Izraeli má člověk dojem, že se vrátil do biblických časů. Obloha je jasná pastelových barev, oslíci stále ještě nosÍ měchy s vodou, u Zdi Nářků se modlí Židé a bazar je také starožitnost z dřívějších časů. . .
"Já ze zoufání se oženil.
Mé manželství nebylo vinobraní,
ač sklízel jsem, co nezasil."
tak totok je mně blízké, je to tím, že něco podobného vyslovila jedna ústa, akoráte, že to, co zasil, sklidil a je temu rád, miluje své děti, ale jenom ty děti.
Tvé dílko na mě hodně zapůsobilo chmurně, bolavě a vzpomínkově... víš, tak nějak jsem se ohlédla, tak nějak jsem zadumala.