Papír se trhá pod tahy mého pera

Na kusy mě trhá, rezonuje, vrhá, světlo, stíny, křivdy, viny, v očích pálí - slzy... až nesnesitelně... ty nevidíš... Možná jsem Ti dal víc než sám jsem měl, možná jsem se vzdal moc snadno bez boje... Trhají, rvou, nevinná chvíle, poslední nás dvou, co po ní zbyde - vzpomínky... krásné... až nesnesitelně... Zavřu oči. Vidím Tvou tvář... Cítím Tvůj dotek Ztracená zář Cítím Tvůj dech... pak slzy... mokré... pálí... Papír se trhá pod tahy mého pera... (Něco se změní, něco zůstane, ale kdo může říct, co bude zítra, když zítra přijít nemusí - vždyť dneska - dneska je naposled... pokaždé...)