DĚVKA

Polámané nehty a rozmazané černé oči pod tíhou slz a zklamání zasychá krvavě rudá rtěnka ne….není to lehký jen ty jako zvíře co ho ochočí ale kdo tě teď ochrání když tisíců jsi milenka a tvoje srdce křehký jako ty když zaprodala jsi svou duši a tělo kdysi tak krásný jako bílý mramor na oltáře do kostelů a zbyl jen obličej,jako obraz plný retuší když díváš se na sebe,smutný pohled věčně na mol opilé děvky vyhlášených bordelů a tak stojíš tu polonahá na špičatých lodičkách ve smradlavý uličce kam chodí nouze s bídou spát a čekáš až tě ubožák osahá někdy s pendrekem jindy v rolničkách tak mobilní ve špičce než nestane zkrat pohnutí mysli a svědomí vypotí pocity špinavého prodejního zvířete kusu masa,co ztrácí smysly a svět rozbitý vlastním propadlištěm snů kde oprátka má čím dál menší smyčku a utahuje krk tak silně až do bezvědomí kdysi nevinnému jehňátku plného nadějí a skutků co vždy tak pilně chránilo jsi svoje čisté svědomí.