Učitel

V pápěří usínáš ledabyle jako bys byl drze nejsi na tabuli jsi psal kreslil ptal ses… Čekala jsem naučil jsi mě být … Rozbil jsi mojí nádobu uvnitř a i zepředu matematicky kupředu a pak jsi umřel drze jsi pryč a já tě hledám vidím tě mnohonásobně .. Ztratila jsem kus tebe kus jistoty kus sebe … Jsem rozmělněná na drobné na navštívenky vratná na podobenky … „Skončil život ne přátelství…“ Ne ještě ne, ještě chvilku. Ten proces učení, pokračuje dál a my nikdy nebyli přátelé. " Jsi prima člověk Zasáhla jsi mě " "Jak se mám rozloučit?" Takhle" "Mám tě rád " "I já Vás" "Víš znám tě.. odjakživa ..." zamrkala jsem , abych zahnala slzy.. namlouvám si, že jsem svému učiteli poskytla víc než prchavý pocit lásky... Často se ocitám u jeho postele...