Válejí se mlhy, v kopci naproti,
časně z rána, chladem deštivé noci.
Do toho tu zpěv pěnice horoucí,
jež svůj ostrý hlas vždy brzy zkrotí.
Po chvíli se opět déšť v silný spouští,
pak ustává a zpěv zde střídá s kosím.
Také rehek skřípe či hřivnáč "prosí",
ty domky v kopci, bez mlžného houští.
Oblaka řídnou, slunce jimi svítí,
po dešti vzlet, proto i radost ptačí.
Malé obláčky se stále dost mračí
a tou vláhou též, vše tu míří k bytí.
Přírodu mám ráda, hezké, mě se líbí míří k bytí, ano, ano vše....A když ne je to smutné
Děkuji Kopretino, o přírodě píši rád, vždyť jsem také zahradní architekt.