Krásná louka, hluk a vedro

KRÁSNÁ LOUKA, HLUK A VEDRO Onehdy vzduchem letěla chlupatá noha bez těla, točila se kolem osy. Kdo ji měl snad chodil bosý. Hned za ní letěla ruka, možná ženy, možná kluka. Pak letěli kolem pstruzi, nejdřív dva a pak dva druzí. Dále viděli v tom hluku letět tlustou lesní sluku. Co na tom? Snad někdo neví - let ptáků jsou časté jevy. Byl tam kravál a dost vedro, za ptákem letělo vědro. Vážně jsem si nedal šluka, byla to pečená sluka. Letělo tam toho více: dva prsty žváro držíce, oko a v tom oku slzy, nečekalo to tak brzy. Chvíli před tím šel od řeky, kde byl zabalen do deky, nachytal si pstruhy čtyři a že zkratkou dom zamíří. Prý z nich dělaj jenom voly, vyhýbat se mají poli minovému, to jsou kecy, po válce je dlouho přeci. Je to vlastně krásná louka, občas z trávy zajíc kouká. Kvete modře, žlutě, bíle, dlouhá přibližně půl míle.   Zapálil si cigaretu, tiše prones zvláštní větu. Chůzi měl on trochu vratkou. Tak vyrazil "domů" zkratkou...