Post mortem

Jednou až svět skončí v plamenech ledy chladných oceánů nevědomky povolí krev koroptví objeví se náhle na listech někdy časně z rána v sychravou neděli ti jenž smíchem po celý život nahlas pěli velmi záhy zapláčou aniž tušili by proč do hlíny tak vkládám kořen mandragory uvidíme co přinese nám další smělý rok třeba pokřivené úsměvy zhrzených matek společnost zmítanou malárií či cholerou možná mocní zruší dokonce i státní svátek předtím než nás naočkují falešnou vakcínou žehnám všem kdož ustojí lidskou hloupost a že upřímně lituji toho co zřejmě už nestihnem postupně každý nakonec pozbude vlastní soudnost i tak vám srdečně přeji pevné zdraví a dobrý den historie se opakuje byť s malými změnami časem zakážou psané texty kvůli extremismu kdo byl dosud monogamní teď spává s více ženami lze nalézt kousek štěstí ve sklence ginu, v Kristu? Inu nač pátrat po prameni věčného mládí tohle dobrodružství sotva někdo přežijem trochu mě to samotného k nelibému činu svádí zplna hrdla zpívat si v těžkých dobách… requiem myslím že nechci po osudu zas tolik moc byť se mi zdá jakoby nám ďábel přikládal pod kotel zatímco píši tak pomalu již nastává chladná noc snad budu mít možnost pak zaveršovat si… post mortem