Strom

monument němý tu staletí stojí v jeho stínu mnoho osudů psáno kdyby mohl napíše kroniku svojí však tohoto daru mu nebylo dáno ten kdo ho zasadil a život mu dal již dávno se rozplynul v minulost prožít s ním další den, on by si přál a tak pláče listí, však není ho dost den za dnem poslouchal příběhy lidí byla v nich radost ale někdy i zlost že svět není ráj ze své koruny vidí a tak pláče listí, však není ho dost je moudrý a ví, že věčně nebude stát ale zůstává klidný všech obav prost ze svého srdce chtěl lásku by dát a tak pláče listí, však není ho dost v polední bouři zazněl osudný hrom blesk sežehl navždy zelený chvost já od mala znal ten vznešený strom a tak pláču slzy, však není jich dost