A život ti utíká
den za dnem
Ty však nemáš sílu změnit to
Rozum ti říká:
Seber se včas
a začni žít zas!
Je tu vůbec někdo,
kdo o mě by stál?
Jsi to jen ty a tvůj sen,
životní ideál
Občas se sama sebe ptám
Kdy lidem svět zhořkl?
Začali se uzavírat do svých ulit
a místo upřímné lásky a radosti
začala se nenávist a faleš rodit
Stačí se rozhlédnout kolem
Každý se tváří, že to má na háku
Je to ale opravdu tak?!
Vždyť vše, co potřebujeme,
je najít lásku...a pak?!
Pak bude svět zase v pořádku
Teď ale musíme začít sami u sebe
a ne pozpátku!
S láskou a s úsměvem jde přece všechno líp
- tak zdoláš i horu Říp :-)
Proč honit se za bohatstvím,
když to největší, které máme,
před všemi zamykáme?!
Nikdo nezná recept,
jak šťastný být,
jeden je však jistý
- své srdce otevřené mít!
Když se ti nechce spát...
Publikoval(a) Clariss dne 18. dubna 2019
Anotace: Takový spíš pokus, "básnička" vznikla nad ránem, tak nějak z nudy, protože se mi nechtělo spát. Je to o tom, jak vidím svět, život, lidi. Jsem zvědavá na reakce :-)
Hezká úvaha se spoustou myšlenek nebo pravd, pointa na závěr, proč ne, život plyne, v pozdějším věku přímo sviští, a kdo ho neuchopí... Dám ST a budu se těšit na pokračování, M.
Děkuji moc za milá slova! :-) Zvláště od Vás to potěší, máte krásné básničky, takové k zamyšlení. Moje "báseň"(jestli se tomu tak dá říct) byla takový spontánní nápad, včetně toho dát ji sem, ale tak uvidíme :-)
Díky za nepatřičný kompliment, spontánní a nepřipravené projevy bývají upřímné a proto i hezké, M.