.
nemám ve zvyku
vyvolávat paniku
a slzy
...
pocity
které pak bolí
a třeba taky mrzí
…
někdy ale
i na mne přijde čas
kdy věci k neunesení
zdají se být
...
zas
a zas
...
tak omlouvám se
za svou sem tam
otevřenost
bez skrupulí
bez pozlátka
někdy mám vážně
všeho dost
...
lidské blbosti
slabosti
a fňukání
bez špetky hrdosti
a chuti zabojovat
o to svoje
...
a ne si jen
dokola přehrabovat
tu svou teplou
hromádku hnoje
…
a nadávat
jak smrdí
…
někdy prostě bouchnu
jako papiňák
vím to
je to prostě tak
…
a pak
mám možná ve zvyku
vyvolávat paniku
a slzy
…
pocity
které pak bolí
a třeba taky mrzí
(i mne)
...
do háje
už je to tak!
.
no ba
Dokážeš si svět představit jako klidné, tiché místo...bez emocí, bez citu, bez bouchnutí....:-)).
Pocity jsou solí naší existence, přetlak emocí naší podstatou a když už přijde výbuch, pak přichází na řadu úklid....heeee.
Tuhle natlakovanou báseň jsem si prostě užil:-).
ST
Jo a nezřídka boucháme písemně :-)...
Moc se mi líbí... ST
děkuju všem za návštěvu :)
gogol: nj, asi máš pravdu, někdy ty výbuchy ale dokážou lidský srdce pěkně zaneřádit :)