Zdá se, že jsem zapomněla.
Lidé v mém okolí říkají: ,,Vidíš, jaks to zvládla!"
Stále se usmívám, snažím se být silná.
Ale pak přijde moment, kdy na mě všechno padá.
Nasadím si sluchátka, pustím smutnou písničku a jdu se projít aspoň na chviličku.
Dojdu na své tajné místo, kam jsme spolu chtěli jít.
Dívám se do dáli. Chce se mi křičet a brečet.
Písnička stále hraje a mně jen slza po tváři steče.
Vzpomínám na ty krásné chvíle s ním.
Na to, co všechno jsme spolu prožili.
Je to už půl roku, vím.
Ale zapomenout prostě nemohu.
Opět přemýšlím, kde se stala ta chyba. Proč už to není jako dřív.
Ale pak si znovu uvědomím, že to jen blbost byla.
Podívám se na hodinky. Je pozdě. Měla bych už jít.
Setřu si slzy a nahodím úsměv.
Takhle skrývám svou bolest.
Tu neskutečnou tíhu žít.
Doufám, že se vám báseň líbila. Píšu v podstatě pořád na stejné bázi. Budu ráda za zpětnou vazbu. Ať už kladnou, či zápornou.
Možná bych lehce upravil formu, aby to nebylo tak roztahaný, ale to zas tolik nevadí. No, báseň mě ale zaujala a to tyhle témata moc nemusím, bodík.
Já bych ráda řekla, že se mi báseň líbila, ale ona to není báseň, tedy alespoň formou. Zkus se mrknout i na tvorbu ostatních, abys viděla jak kdo píše a pak si najdi styl, který ti bude nejlíp vyhovovat.
Takhle to vypadá jako hromada krátkých či delších vět s tečkou na konci. Forma se dá naučit, ta není tak těžká...chce to jen si s tím víc pohrát a číst, číst a zase číst a pak samozřejmě psát. Ta kategorie je taky trochu mimo, tohle je o nějakém zklamání z lásky a s tím skutečné deprese nemají absolutně nic společného.
Takže za mě bod za obsah a uvidíme, jak ti to půjde dál.:-)
Šárka s Makim ti to napsali výborně
Jo... Děkuji za rady a bodíky