Píseň vykrvácených dní

V hloub jsem sešel, v útrob lesů a, v hloub sešlý, schnu Kolébá mne zpěv mých běsů Přízračný chvěv dnů Mrtvolami dny mé spící, Pro vichřice hrou, Na hřbetě jí leží, snící, A tak vláčně plou Co listí v dálna putující, spadlé v lůna řek, jemuž osud nemá říci nic dalšího vděk Oči mé tak zakaleny, vše zviděvší, mrou, Tajiny jim odhaleny, Půlnoc budí mou Na chuť si již nevzpomínám matky zemské mlék Hledě do ní, přesto sinám Smrti na dotek Bázní dále žiji s tebou, neb skýtáš mi lék, Mám-li jít však, stáhnu s sebou Pohřbený svůj věk!