Peklo jsou hloubky vlastní hlavy...

Publikoval(a) glacier dne 13. března 2015

Ráno se choulí na podlaze mezi ruinami včerejšího smíchu mám v cukřence osmistěnnou kostku Nad hrnkem políbeným tvými rty moje prsty pláčou touhou a roní saponát Zaseknuté časostrojí citů promazaly slzy s křivkou tikajících hodin cos mi včera natahoval Na slunečnice v koutě tiše sedá prach. Peklo jsou hloubky vlastní hlavy a bolest způsobená mojí- tvojí? Mojí rukou s ránem sápe víru na kusy

Přečíst náhodné dílo