Být jednou z nich

Kolik nevinných padne, než se změní svět. Růže suchem vadne, neporoste už ani květ. (jako v poušti) A další matka pláče nad hrobem svých synů. Odvlečeni do války, kde zemřeli a ona si teď dává vinu. Nalezne vrah odpuštění u Boha? Snažím se řídit správným směrem, neuklouznout, neovládnout se příliš vlastním hněvem. (i když je doba zlá) . . . Znásilnil dítě a diví se, proč dostal „tři roky“. Společnost je „překvapená“, jak můžeme žít mezi takovými cvoky. Neví nic o zlu. Vstávám z postele, dívám se ven a pozoruji vrány jak letí pryč. Chtěl bych být jednou z nich.