Severské hvozdy, severské lesy,
tajemná tundra, ponuré vřesy.
Sluníčko slunce, nepálíš prudce,
nehřeješ lesy, kdeže jsi kde jsi.
V matném jen odlesku polární záře,
větvičky postříbříš, chladem své tváře.
Studeným úsvitem z jasného nebe,
les tichý přivítá jenom sám sebe.
Mrazivou bělost denního svitu,
překryje temnotou hvozdů svých,
v lesním svém krytu.
Nešumí sladce,tišený vánkem,
nekývá větvemi, zmožený spánkem.
Divokou vichřicí zaduní prudce,
s ledovou vánicí , ruku jde v ruce.
V matném jen odlesku polární záře,
větvičky postříbříš, chladem své tváře.
Krásné,moc děkuji za hezkou chvilku.
Nevím jak vypadají severské lesy ve Skandinávii, ale vím jak vypadá tundra na Sibiři od Uralu po Chabarovsk. Kolem Bajkalu je tato tundra nádherná. Horší a těžký je tam život tamějších obyvatel.