Snad je to těmi světly
pod čerstvě omytou oblohou.
Když se skláníš
a říkáš mi že nejsem básník
jsi Luna.
Tisíc krásných proměn.
Blahobytná noc třímá klíč
k mému pokoji.
Ne, není to naposled
co se zapomínám ve vůni zázvoru
v osamělém světadílu
kde najde mě zadumaný poutník.
Snad je to těmi světly
že něžně cizí kůže se dotýkám.
Její všemožnost
vím že bude chtít procitnout.
Čím jsem ve tvém životě
a co smím…
Ne, jsi básník...
už se zase blížíš tomu rozpoložení,, jaké mám ve tvých básních moc rád. Pěkná.
RM.
...palec nahoru,básnířko!