Tam, kde jsem kdysi sbírala kaštany,
zbylo jen mnoho stříšek z novin,
pomrzlý trávník, Mám tě rád a tajemství,
pár trojek v písance.
Procházím se mezi listím
a zakopávám o snítky cesmíny,
krůček a školní oběd v bobulkách
sype se mi roztržitě z dlaní.
Podívej se, támhle za plotem
je křížek a pohřbená dřívka z houpačky,
dvě skleněné kuličky tu hoch vztekle odhodil,
sebrala jsem je a zasadila do důlku
a u nohou mi vyrostl strom…
U nohou mi vyrostl strom
Publikoval(a) Lugilla dne 31. července 2013
Anotace: vzpomínky z dětství...
Jako celek působí strašně krásně, ale ohromila mě poslední sloka + ten dovětek.
Zážitek.
Je to moc hezký pocit, že v Tobě mé vzpomínkování (samozřejmě trochu upravené)vyvolalo nějaký dojem...snad píšu trochu bezprostředněji, než kdysi...
spíš určitě otevřeněji, a i proto cítím neustálé zlepšování ( dle mě ).
Jen mě tak napadá, kam až to zlepšování bude pokračovat...
Věřím, že Tvých textů si jednou někdo všimne a vyjdou tiskem. Doufám v to.
A budu z prvních kdo bude ve frontě na první vydání.
Taky už se stavím do fronty.. Ale budou dva lidé stačit na Lugilliny pochybnosti o svém talentu? :-)