kde jsi, že to nevím
dno láhve se mi směje
nestačilo zablikat
každý den posledním
se mohl včera stát
a já nevím kde jsi
( flaška odporuje suchem )
kampak tě to zaválo
příležitost míň než za málo
vlastně skoro nic to nestálo
jen si počkat na další chybu
( flaška podporuje změnu )
napiju se,snad naposledy
si řeknu, zítra už ne
nebude zítra.
( flaška smutní )
Tahle Tvoje báseň má zvláštní nádech, takovou rozpornost. Obsah, který jsi označil jako depresivní a zároveň zpěvavá melodie, která jako by se vysmívala obsahu - působí to celé trochu ironicky (i když to množná byl záměr. Nicméně první strofa je pro mě nejlepší. Ani "flaškové dovětky" v závorkách tomu tentokrát neškodí :), naopak, někam tu myšlenku rozvíjejí.