Z posledních pocitů

Z posledních pocitů Až opět přijde pedagog, jenž chodí s nosem vzhůru, pod cedulkou „demagog“ ať vstoupí na vládní půdu. Říká stále: „Nebifluj, mozek svůj snad máš,“ však neslyší-li ten svůj hnůj: „Posaď se a příště víc se snaž!“ Má túra končí zkouškou státní, včil k pochybnostem mě to svádí, zda vůbec stvrdím svou dospělost, neb výhružek slyším kol víc jak dost. Obavy mám hlavně ze sebe, poněvadž už vím, že nevím, a ostatní – svědomitě kývají, když tak pýchou svou se opíjí. Občas strach nahání mi historie, která se jakoby v kruhu opakuje a pakliže opět nastane ona krize, co tu po nás nevědomých zbude?