Jsem ztracená
v té husté tichosti
co provrtává mojí hlavu
skrz na skrz
trpím
bezhlasně umírám
bezhlasně pláči
marně se k tónům vracím
...
psanec na útěku
se sešitou pusou
černou nití
parukářským stehem
pevné semknuté jsou
jak první sněženka těšící se na jaro
na zvuky
až mé rty se odpářou
V tichosti svazujících filosofických úvah
Publikoval(a) Rezavá plechovka dne 6. ledna 2013
zajímavé.