Dvacet minut po půlnoci a já sedím v pokoji,
dýchá na mě atmosféra snu nebo reality,
jakobych snad držel v ruce otěž pokory,
respektu z neznámých hlubin,
strach z toho, co ve snech vidím,
co ve snech vidím?
můžu být rád, že za chvíli už nevím?
nebo můžu plakat, že konečně to hezké ztratím?
..netuším
Tohle dílko, i když má smutný nádech, se Ti mocka povedlo a proto dávám ST!***