Rozjímavá tesklivost mi vpisuje
svá stříbřitá moudra pod kůži;
a já dozrávám k slunovratu,
když mě mělčiny na špičkách netíží.
Své verše snesla jsem raněným srnám,
síť bolesti vždy blíž si přilétá,
mladým rozbřeskem rozvířena
jako malířova paleta.
Červeň nebarví zlom dne a noci,
potají čtu si tvé oči ve snáři;
a znovu dozrávám k slunovratu
s polovinou dechu na tváři.
Lehce, uvolněně plynoucí, krásně melancholická.. Drobný klenot.
hezký to máš...jako obvykle:-)
Dávám opět ST. Je mi záhadou, že ty, zak mlaďoučká, píšeš tak zralé básně. . . Inu dostala jsi to od sudiček do vínku.