Ocelová obloha
a na nebi skoro žádný mrak
stojím tu sama
vítr mi čechrá vlasy
a jen ozvěna mých slov odráží se ode skal
Pohled dolů
...
třesou se kolena
příkrý sráz
vykotlané pařezy
hloubka - jen krok vzdálená
Podruhé tu stojím
zpustlá
vyhaslá
díky komu asi ?
kdo mě sem nenuceně pozval ?
TY !!!
Avšak takovou radost Ti neudělám
odcházím mechem pokrytými balvany
s nadějí,
že se teď ve mě něco změnilo
SNAD !!
A kdyby ne ?
Budu stát
zde
na tomto samém místě
třeba za týden
Naděje v poslední chvíli
Publikoval(a) Rezavá plechovka dne 8. srpna 2012
tak tohle sem nepobral,tam ve předposlední sloce básník naznačuje že na to prdí a bere to obklikou a v posledním verši tam zase chce čekat....první část básně spíš jakýsi popis.....krajiny nebo já nevím......ale v pohodě píšeš dobře,ale nemůže mi sednout vše...