Anotace: ...

Je 17:27, od 6 ráno jste rodičové pryč a přídete v 6 večer...

Byla jsem u vás nahoře,sama, už bych se tam spátky k vám nevrátila bylo to smutný, děsivý bylo to to jako bych na svým náhrobním kameni stála a sama na sebe se dívala a tady jsem dole ve vílím domečku šťastná, tak píšu...Petr si teď vzal Jarouška k sobě, vzbudil se.

U vás bylo ticho, zvláštní je stáří a že mládí a dětství byly špatný Bůh a stromy ví co prožívala má duše křehká,citlivá a něžná.

Stáří bude plný krás a mládí bylo bolavý a smutný. Mládí I dětství

Bůh ví, stromy vypráví co bylo za mojí duší bolavou a smutnou v mládí,dětství ,citlivou a něžnou tak trochu jinou plnou bolestí a ran co neměl můj svět prožívat ale prožil a je mi to už jedno:)))
Jsem jaká jsem a hlavní je život a zdraví.

Jsem strašně šťastná že nejsem nahoře v obýváku nebo někde v posledním patře nahoře ale doma ve vílím domečku u nás tří ve vašem domě.

A že nám pomáháte s Jarouškem, takže děkuji rodičové drazí moji, ale nahoru bych se už za vámi na furt nevrátila.
To bych se radši odstěhovala , kdyby se něco hrozného stalo,to bych raději umřela.

Těším se až se vrátíte, z výletu ,nahoře je prázdno, a děsivě ticho a tady je tak hezky dole, jsme tu 3 lidí a zvířátka, je tu tak krásně.

Je tam tak děsivé prázdno nahoře ale já bych se určitě přispůsobila, ale zvala bych si sem Stáňu nebo Marušku, nebo sourozence, tenhle barák je velkej a je tu ticho a já mám ráda blízké kolem sebe.

Publikoval(a): kopretina7777, 24.9.2024