Anotace: ....

Lidská psychika poháněná a vyvíjená chtíčem je ve své podstatě nezastavitelná. Jakmile dosáhneme cíle, přichází období stagnace a zanedlouho hledáme další podnět, který by nás uspokojil. Někdo je ochotný celý rok trpět a pak jet na dovolenou. Během jednoho týdne opojení skončí a trpí další rok. Čas udává rychlost a bytost, která rok šetří na dovolenou je zastaralá. Čím více tužeb člověk má, tím je bohužel vyspělejší. První buňka se oddělila právě za pomocí chtíče a proto člověk je poháněný touto formou myšlení. Čím pokročilejší mysl je, tím častější nároky má na svůj život. Rostlině stačí k životu pár podnětů. Když je spokojená netouží dál. Proč se ale evolučně vyvíjí i rostliny? Protože podmínky zatím nebyly ideální tak, že by dosáhla uspokojení. Zvířata už podnětů potřebují o trochu více, proto je jejich evoluční vývoj zase o trochu rychlejší. A teď tedy člověk. Vyvinul se opice, to všichni víme. Kdy nastal u lidské bytosti pocit uvědomění a dal vzniknout přemýšlejícímu vědomí? Opice má palec v opozici, je vychytralá (vychcaná), dokáže se pohybovat po zemi i po výškách, je schopná onanie a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Z nesčetně podnětů vzniklo nesčetně tužeb. Vědomí se oddělilo u lidského druhu od těla v okamžiku, kdy si uvědomilo, jaký podnět (tužbu) si vybrat, aby ho uspokojilo. První vědomí si prostě uvědomilo, že tento podnět, který se mu nabízí si nevybere, ale půjde za jiným. V podstatě se vědomí zpříčilo přírodě, toku času a začalo si vybírat. Proto se lidské přemýšlení vymyká všemu, co časoprostor zatím zažil. Máme možnost vše špatné zvrátit. Máme možnost vše zničit. Dokonce po smrti máme možnost opustit tělo a za pomoci neustálého přemýšlení žít dál nebo se uchytit někde jinde. Čím více chtíčů máme, tím více možností si můžeme vybrat. Uchycení na jednom určitě člověka dál neposune. Například když špičkový plavec tlačí syna také do plavaní a nedává mu jinou možnost si vybrat, zastavuje jeho potenciál mnohdy i mrtvém bodě.
Každý máme svou oblíbenou barvu, ale nevěnujeme jí takovou pozornost. Už i slunce přestáváme vnímat díky hordě možnostem, které se nám nabízejí. Budoucnost všeho záleží jen, co s našim vědomím uděláme, aby život a hmota mohli společně koexistovat jako na začátku. Substance bez hmoty, která by dokázala udržet(zakotvit) myšlenku už neexistuje a teď je na nás abychom ''éter'' dokázali zpátky vymyslet. Něco mi říká, že za pomocí technologií to nepůjde. Klíč se nabízí v překonání smrti vědomí bez záchytného bodu a pocitem uvědomění. Kotva by se možná dala vymyslet, hmm? Ale jak ji stvořit bez rukou, bez očí a tak dále? Podle mě by mohlo jít o oddělení látek za pomoci prostoupením jiným organismem. Jeho usmrcením a použitím jeho životní síly. Třeba vědci přijdou na jiné řešení. A když ne, tak je to trest za zničení Iris Ex Serpentes. Něco nebo všechno bude muset umřít, aby vědomí a hmota dál mohli žít.

Publikoval(a): FourLeaf, 20.8.2023