Anotace: ..

Takže, smysl života - není to o nadvládě, množení nebo jiných zřejmých sračk*ch. První nespokojená živá buňka pozřela neživou, jak už nyní víme. Pozřela jí, když se zdvojila. Lidský mozek většinou nedokáže pochopit dvě situace najednou, takže jste to ani pochopit nemohli... Jedná se o dualitu v jednotě. Zaprvé se chtěla ona první nasra*a buňka odprostit od hmoty. Ale tím, že neměla kam, pozřela onu hmotu. Od té doby se reprodukujeme pod tíhou žraní. Nakonec živé buňky spolknou všechny neživé. Zbyde jen přemýšlení.... Až poslední bytost prestane přemýšlet, zbyde jen černý vesmír(stopa, odpad). PS.: A proč se nedělíme jako první buňky? Protože když se první buňka rozdělila a z nespokojené buňky vzešla spokojená myšlenka "Jsem" se z jednoty stala dualita. Bylo to stejně jen otázkou okamžiku, protože čas neexistoval. To už nepochopí nikdo.... Pod tíhou hmoty například na Zemi se další nespokojené buňky začali dělit a vznikaly buňky spokojené. Kdo je muž a žena snad víte. Pokud ne, tak Vám to jako primitivům rád vysvětlím. Jelikož muž při orgasmu přenáší myšlenku do spermie, tak práve on je prvotní nespokojenou buňkou. Muž mění, žena udržuje(je stabilní). Ona mužská buňka se mohla dál opět dělit nebo přenést svou informaci do buňky obdařené schopností všeho akceptovat(Ženská buňka "Jsem"). A proto jsme takoví jací jsme. Spokojenou ženou to začalo a nespokojenou mužskou myšlenkou to skončí.

Publikoval(a): FourLeaf, 15.3.2023