Anotace: Kytka napsala na téma úplněk, tak se přidávám, téma mne oslovilo. // Čtenářům se omlouvám, nemám doma Veltlín, tak jsem si otevřel Mullera :-)

Je konec léta,
obloha ztemněla, jen měsíc září,
krajina osvícená tajemným svitem úplňku,
stromy, cesta, křížek u cesty, les v dáli za polem,
ztemnělé domy vrhají střechami a stěnami zvláštní odlesky,
vše vystupuje ze tmy sdělením čehosi tajemného, nepoznaného.
Tohle vytvořil Bůh
nebo jen nějaké částice se šikovně slepily?

Pozdní chodec rychlým krokem jde odněkud někam,
asi domů do nyní tmavé místnosti,
také jsem takhle chodil
ze zábavy přes les, nebo od kamaráda po družném posezení,
v chalupách už vesměs zhasli,
i když někde přece svítí,
asi nějaký nespavec, nebo zapomněli zhasnout,
za rybníkem štěkl pes,
možná na kunu nebo kočku na nočním výletě,
jiřičky občas pípnou, kecají i v noci,
zato sýčka jsem neslyšel už kolik let.

Chce se mi vyndat si na dvůr stolek a židli,
lahev Veltlína ze sklepa,
pozorovat hvězdy, popíjet, přemýšlet o životě,
ale znám se, stejně na nic nepřijdu,
a chladno začne lézt na záda.

Vždycky mne uklidní,
že Velký vůz je nad stodolou, Kassiopea nad hlavou, Orion nad sousedovou chalupou,
mám rád, když svět je v pořádku a není v tom bordel.

Takže rozestlat a zalehnout,
ale ještě rozsvítím lampičku a vezmu si nějakou knížku,
něco co se hodí k téhle tajemné noci,
a tu sklenku vína si naleju,
dám si polštář vysoko pod záda,
abych viděl oknem ven,
ale jen na ty odrazy světla,
ten Měsíc mne trochu děsí,
jako mladý jsem se úplňku bál,
zvlášť když mne v noci vzbudil svým svitem,
sklenka vína mne zklidní
a pár stránek knihy ztiší mou mysl,
aby se nerozběhla bůhvíkam.

Beztak je to jen dnes,
zítra už Měsíc začne couvat,
a ranní slunce vrátí svět do normálu,
tráva bude zelená, nebe modré, střechy červené,
stěny chalup dostanou zpět své barvy,
jiřičky zase vyletí z hnízda,
kočka se bude promenovat a ne tajemně plížit,
sousedův pes bude radostně na každého štěkat.

Já si dám čaj s houskou,
možná si udělám míchaná vajíčka,
a pak ještě chvíli zalehnu
a dám si pár stránek z knížky.

Publikoval(a): Trubka Petr, 11.10.2017