Anotace: Úvaha na téma emocí a tak nepochopeného splašeného bušení lidského srdce..

Náš dnešní svět nám nabízí opravdu mnohé. Existuje už opravdu téměř všechno a jen málo věcí zůstává pouze jako nedosažitelné nápady v hlavách vědců. Byli jsme svědky přistání lidské bytosti na Měsíc, denně používáme dotekové obrazovky a přesto? I přes všechny výdobytky dnešní doby, každý zná onu splašenost lidského nitra, ve kterém se na dně schovává srdce, jako strůjce všech nejasností.

Lidské srdce jako orgán i jako velitel všech našich snů, jež se umí rozčílit i nad takovou maličkostí, jako je dotek osoby, na které nám záleží. Myslím, že v takovémto okamžiku jde veškerá technologie stranou a zůstává pouze příroda, která nás všechny prostupuje. Tak co je tedy svět? Je to tak složité souznění všech energií, že to můj mozek nechce zpracovat, byť se o to společně snažíme již dlouho.

Splašené bušení lidského srdce zná každý a během své existence zažívá nespočetněkrát, a myslím, že je to také jedna z možných příčin vzniku všech sporů, kde je pravda? Každému přeci buší srdce jindy, ale co když se tento okamžik sejde a cíle jsou si navzájem opačné? To je jedna z možných odpovědí na všechny hádky a války.

Další z možných pohledů vidím jako důvod života pro jistou skupinu lidí, do které zahrnuji i sebe, a sice nás pošetilce, kteří jdeme za svým snem, máme vizi svého budoucího života a cestu krok po kroku naplánovanou. Mně připadá tento pocit splašeného bušení mého srdce podobný droze a dostává se mi ho pokaždé, když splním další milník na cestě do své vysněné budoucnosti.

Co tedy o tomto běžném pocitu víme? Nelze ho nijak definovat, protože se jedná o čistě abstraktní pocit, který je zažíván individuelně, ale beze všeho ho máme všichni rádi.

Publikoval(a): MV1, 22.12.2014