Pouze Pro Anděla!!
Pouze Pro Anděla!!
Anotace: Za chyby se neomlouvám, napsala jsem to v jeden moment, číst to po sobě podruhé se mi už nechtělo!Bezhlavé psaní které píše srdce totiž by bez hrubek nebylo ono!!
Víš, je pro mě hrozně osvobozující to, že snad poprvé v životě nemusím ani nechci lhát!Někdy se prostě lhát musí,
ale Tobě nemusím. Vlastně ani nemůžu, ani to nedokážu. Poprvé v životě mám pocit, že jsem to konečně já,
můžu se ti plně otevřít, vidíš mě veselou, smutnou, na dně a možná teď poprvé mě uvidíš zlomenou.
Doufala jsem, že už se tomu vyhnu, že už se trápit nebudu, vím co to obnáší a jak mi bolest proudí až
v žilách, jak mě spaluje, jak si mě vychutnává. Jednoduše je to závěr mé hluboké snad až tak naporosto čisté,
dokonalé lásky. Jsem si vědoma má láska sílí. Nevěla jsem jak moc jsem schopna někoho tak moc milovat.
V tom je má výhra, poprvé jsem se nesklama, dotáhla jsem to až do konce. S čistým svědomým jsem si vědoma,
jak věrná, pokorná, lítostivá, oddaná jsem, kolik síli v sobě mám?Ty víš že jsem se snažila, jsem nad ním
nikdy nezlomila hůl, že bych bojovala stále a stále. A musím poprvé v životě přestat být sobecká.
Jak mohu jít dál když on semnou nedrží krok. Jak mohu jít dál, když netoleruje mé prosby, mé
žalostné výkřiky. Cožpak můžu jít dál když v něm není kouska slitování, pokory, pomoci?
Už dávno zůstal stát. Já šla stále dál, a když jsem se po další době otočila už jsem ho ani v dáli neviděla,
dříve tam v dáli stál. Vždy byl o kus pozadu ale byl tam. Dnes když se otočím, už tam nikdo nestojí.
Má láska přerostla v tak nesmírnou že mi vhání slzy do očí. Já nikdy nic nevzdávala.
Nevzdala jsem to ani teď, vzdal to on. Tak co mi zbyde, bojovat, nebo si něco namlouvat už nemá
opravdu smysl, už jsem stará na tyhle naivní představy, na tyhle pohádky, co mají vždy dobrý konce.
Některé pohádky hold končí jinak než jsou očekávány. Někdy to tak prostě je. To je život, vždy
překvapý. Ale prostě to mělo smysl. Ty dva roky, měly smyl. A nikdy toho nebudu litovat,
a vždycky bych do toho šla znovu. Pár věcí bych možná vylepšila a svojí víru, svojí lásku tu bych
nikdy neměnila. Tahle je ta moje, ta moje opravdová, ta moje duchovní láska, ta moje svobodná
láska, ta moje smutná láska. Byla to Paní láska, a i když teď bude zase Slečna láska, už tam
prostě bude navždy. Věříš mi to viď?Já vím že jo, před Tebou si nemusím hrát na hrdinku.
Já si už vlastně ani už před nikým nechci na nic hrát. Já už vlastně chci aby mě každý viděl
bez masky. To je pro mě asi to co mi přijde fér.
Co víc říct, už mě nic nenapadá, všechno tak najednou utichá.
Co budu dělat?Co teď?Co zítra?Co pozítří?
Teď jdu spát!!!
Pa Zdeničo moje.Mám Tě ráda a přijeď zamnou co nejdřív, nebo mi je napiš, nebo zavolej!!
My víme tohle je osobní boj a že stím se musíme poprat každá zvlášť!My víme že ty "keci"
útěchy jsou zbytečný!!My víme že umíme spolu i mlčet!!
My víme, že máme jedna druhou!!
Já vím že to musím přežít?Ale jak?A jak to bude na dlouho?
Ách joooooooooooooo, už zase!!
Doufám, že už mě to jednou přestane bavit a že......????
Tvoje Tereza:0)
Publikoval(a):
Brazzillka, 13.12.2014