Dech adventu
Dech adventu
Dýchla jsem na sklo. Kruh a kroužek. Jak země za zrcadlem.
Jak kukátko do světů, které se staly, tak dávno, že jen občas vydají střípky rozpomnění.
A večer zhasnu a jen svíčka vydává svůj tajuplný svit. A zase kruh. Vzpomínky téměř bolí, plamínek mihotá a zjevuje, byla jsem to já?
Čas adventu, čas rozjímání. Jsem stále ještě tu a dýchám na sklo a svíčku si zapálím i sfouknu. Dech se jen lehce úží a zhluboka vydechnu v úžasu, že další nádech následuje.
Je advent. Dýchám zlehka, jen nevyplašit ty plaché drobné vzpomínky.
Publikoval(a):
UniCorn Kobylka, 6.12.2014