-
-
Je strašné, když neumím říci ne
a nesmím říci ano...
Všude vidím vzpomínky,
jedna mě tahá zpět, druhá dál,
ale já stojím v současnosti.
Nebo už uplynulo tolik dnů, že jsem ve středověku?
A trápí mne lidé... Říkám, že nejlepší společník je zvíře,
ale i to jednou zemře a přijde ta rána.
Možná dříve než u člověka.
Nebo si oblíbím věc, co se rychle zničí, jako by v této době ještě neměla existovat - není kvalitní, ani moc vyvinutá, ale stačí. Tu přeci také lidi zničí a zase ta rána.
Copak tím někomu škodím? Možná ano, možná ne... Samota je smutná a tichá, ale když je nevidím a můžu se před nimi schovat je mi lépe.
Hezké sny zapomenu, špatné vidím dál, lidé ničí co mám ráda a depresivní vzpomínky jsou všude kolem... Z toho stresu mě svírá vlastní hruď... Mám pocit, že odpadnu, až přijde další rána.
Myslím, že každá nešťastná náhoda je atentát na mne.
Myslím, že existuje pouze jeden čas - ten, ve kterém žiji já.
Myslím, že mě mučí vše okolo.
Publikoval(a):
Num..., 24.1.2014