Anotace: Co lidi motivuje k žití života o němž oni sami prohlašují, že se z převážné části skládá z věcí, které dělat nechtějí a které se jim nelíbí?

Je velice zajímavé, že ač jsem se svým životem spokojenější než kdysi, tak stále postrádám pocit naplnění a stále přemýšlím, jaký má život smysl a že ho vlastně nechci žít. Nepřipadám si nijak zoufale, zklamaně, sklesle, nebo cokoliv takového. Jen zkrátka nejsem ani minimálně motivovaný k tomu, abych přežíval všechny útrapy, které si pro mě život připraví a to je vlastně docela zajímavé.
Co většinu lidí nutí o tomhle nepřemýšlet a zkrátka žít? Co za věc nutí lidi žít, přestože sami říkají, že jejich život se z převážné části skládá z věcí, které nechtějí dělat? Dříve tady kvůli tomu bylo náboženství a jím představené peklo, což je vlastně geniální myšlenka. Jak jinak donutíte obrovské množství lidí k tomu, aby vás poslouchali? Řeknete jim, že když budou skákat, tak jak pískáte, tak půjdou po smrti do ráje a tam se budou mít královsky a naopak, že když vás poslouchat nebudou, tak půjdou do pekla a budou trpět. Jenže toto fungovalo kdysi.
V současnosti většina z nás v nic takového nevěří nebo to aspoň není ochotná přiznat, ale i tomu se ,,elita" dokázala přizpůsobit a postupem času vznikala nová představa ,,nebe". ,,Když budeš čtyřicet let pořádně makat, tak se později budeš mít skvěle." Tahle věc hrozně dlouho fungovala, ale v současnosti už spousta lidí přichází na to, že to platí v minimu případů a že většinou to bude stejně na pytel jako po celou dobu co pracovali, takže už i do tohoto ,,nebe" silně zatéká a v mnoha myslích se tahle iluze už dávno rozpadla.
Takže... proč pořád kráčíme tou každodenní cestou útrap? Hodně velká část lidí se z různých důvodů nedokáže zabít, další velká část se sice chce zabít, ale mají něco na čem jim záleží a kvůli čemu to ve finále neudělají (tady je otázka, kolik z těch motivů je pravých a u kterých si to daní lidé jen namlouvají). Myslím, že eutanazie, či nějaké v podstatě bezbolestný a klidný způsob smrti, by rozhodně způsobil nárůst lidí, kteří by se na to zkrátka vykašlali a asi bych byl mezi nimi, ale stejně by tady zbyli lidé, kteří nemají iluze o mizérii svého života a přesto by ho ani takto neukončili, ale nemají k tomu žádnou viditelnou berličku. A já se ptám, proč takový lidé žijí? Co je naplňuje? Asi půjde o poměr nespokojenosti se základními principy života a smířenosti, protože strach ze smrti tady nějakým způsobem figuruje pořád a překonat ho rozhodně není lehké.
V podstatě mi připadá jako výsměch, když někomu řeknu co všechno na životu mě štve a on mi na to odpoví, že takový, ale život je, že takové jsou jeho základní principy. Jak může nepochopit, že právě to je to špatné na životě? To, že něco nějak je, neznamená, že to je musí být dobře.

Publikoval(a): eurius, 17.11.2013