Anotace: Tady je zbytek...:)

3.kapitola
Ráno jsem vyloženě byla ochota pomáhat jedna básen‘.Umyla jsem nádobí,utřela prach a uklidila si v pokoji.,,Á někdo tu má zřejmě dobrou náladu,že je to tak?Kvůli té dnešní návštěvě,že jo?“dobíral si mě táta,,Jak se vlastně ten tvůj kamarád jmenuje?Skoro jsem se zapomněl zeptat.“,,Jim carley a je mu patnáct“ vyhrkla jsem na něj.,,No počkat.On není z tvojí třídy,že je mu patnáct?“,,Ne není,ale seznámili jsme se tam.“,,A kde vlastně bydlí?“Ted jsem byla v koncích,neštěstí jsem si vymyslela výmluvu.,,Bydlí na farmě kousek odsud.Jednou mi to tam ukázal a vím kde to je.“,,To je asi hodně bohatý,že je rodiče vlastní farmu,co?Asi má trochu nos nahoru,nemám pravdu?“,,To vůbec nemáš tati.Jim je moc milej kluk a i kdyby byl bohatý,tak se nijak nevychloubá.“,,Aha,takže takhle to tedy je.“řekl táta provokativně a už jsme se váleli na jedné hromadě a táta se mě pokoušel zlochtat.,,Dost,dost!“křičela jsem,ale táta měl podmínku.,,Až mi řekneš o tom klukovi víc!“řekl a dál mě lechtal dokud jsme obe popadali dech.Jenže já mu nic neřekla(jak bych taky mohla,když mě nenechal nadechnout)a váleli jsme se dokud se i táta nezadýchal.,,Mám pro tebe ještě jedno překvapení“řekl táta a já na něj nedočkavě křičela,cože je to za překvapení.,,Tak honem nasedat do auta!“zvolal a já šla prohledávat auto,jestli to překvapení není tam.Když mě táta uviděl,jak strkám nos pod každou sedačku a jak se koukám do každé skulinky,musel se mi zasmát a já až později pochopila proč.
Na místo oběda jsme jeli si dát pizzu a táta si vybral svojí oblíbenou s mořskými plody.Mně nechutnají,ale ani žampiony či olivy.Vybrala jsem si proto Hawai,u které se mi zase táta poškleboval,jak mi můžou chutnat horké kousky ananasu na slané pizze.Utahovali jsme si jeden z druhého,dokud jsme neměli i poslední kousky pizzy v sobě a neodešli z restaurace.Byl to prima oběd a byla jsem za něj tátovi vděčná.Když jsme přijeli domů,začala jsem přemýšlet,co si vezmu ke Carleyovým na sebe.Jindy bych na sebe zas tak nedbala,ale nevím proč,zrovna k nim.Když mě táta uviděl v modrých tříčtvrtečních legínách,s proužkovanou tunikou,modrými balerýnkami a svázanými vlasy do culíku,musel se zasmát a já nepochopila proč,ale to bylo stejně jedno.,,Vypadáš jako kdybys měla jít na rande.“smál se mi a já pohodila hlavou,abych mu dala najevo,že je mi to ukradený.
Později,když jsme zastavili před domem Carleyových,vyšla nám vstříc paní Carleyová,později pro nás Ivona.Pan James Carley,Jimův táta seděl už za stolem,ale jakmile jsme vstoupili společně s Ivonou do kuchyně,srdečně nás přivítal.Jim měl opravdu milé rodiče.Hlavně jeho maminka mi byla sympatická.Zasedli jsme ke stolu,ale nikde jsem neviděla Jima.,,Kde je vlastně Jim?“zeptala jsem se.,,Promin‘ že jsem ti to neřekla,čeká na tebe na zahradě.“odpověděla mi s milým úsměvem paní Carleyová.,,Můžu jít tati za ním?“zeptala jsem se svého příliš starostlivého otce.,,Od toho tu přece jsi,nebo ne?“mrkl na mě spiklenecky táta a já už se dál u stolu nezdržovala a šla jsem hledat Jima na zahradu.Když jsem prošla postraními dveřmi,které vedly do zahrady,zůstala jsem oněměle stát.Paní Carleyová,měla doopravdy moc hezkou zahradu.Napravo ode dveří byl záhon s růžemi všech druhů.Nalevo zas záhon macešek,též mnoho druhů.U zdi domu byly dlouhé,zarovnané keříky buxusů a ze dveří vedla mozaiková cesta dále do zahrady.Za záhonem růží stála hopačka,na kterou se vešli asi tři lidé.Za záhonem macešek byl nízký dřevěný plůtek a za ním velké,zeleninové záhony.Cesta se vinula ještě dál do zahrady,ale dál jsem si ji nijak neprohlížela a začala volat Jima.,,Baf“vybafnul na mě Jim z keříku buxusu,který stál na pravý straně.,,Fuj,tohle si odpust‘ takhle mě vylekat.“řekla jsem mu,když se svíjel smíchy.,,Měla ses vidět jak jsi sebou trhla.“chechtal se mi.,,Taky jsem sem vůbec nemusela jezit.“řekla jsem mu uraženě a chtěla jsem se zase vrátit do kuchyně,ale on mě něžně chytil za ruku a řekl,,Co blázníš?Vždyt‘ to byla jenom hloupá legrácka.Nechtěl jsem tě nijak urazit.“,,Což se ti povedlo.“řekla jsem dotčeně a chtěla jsem se mu vytrhnout,ale měl pevný stisk.,,Takže ted‘ můžu počítat s tím,že už nejsem ani trochu kamarád.“řekl naoko zklamaně a konečně mě pustil.,,Ale ty moje kamarádka jsi pořád.“dodal vzápětí a prosil ještě o jednu šanci získat zase titul aspon‘ trochu kamaráda.,,No dobře“odpověděla jsem mu se smíchem.To už mě ale táhnul směrem k houpačce a sedli jsme si na ni.,,Máma ted‘ určitě zkouší přemluvit tvého tátu abys mohla jezdit na Cappy.Doufám že se to povede,chtěl bych ti ukázat a říct mnoho věcí.“řekl mi.,,No,říct mi něco už mi klidně můžeš říct ted‘.Třeba něco o Cappy.“řekla jsem mu.,,Cappy je mírný Irský Tinker…“,,To jsem si všimla,ale co třeba něco o historii a jejích úspěchách?“řekla jsem.,,Jak jsem ti už řekl,zdědili jsme Cappy po bývalém majiteli farmy.Jmenoval se Mac Creek.Byl to jeho nejlepší závodní kůn‘.Vyhrála každou soutěž do které se pustili.Její otec byl Arabský plnokrevník a matka Irský Tinker.Její matka byla také úspěšnou klisnou a odcestovala za slávou až do Paříže.Otec byl ve směs podobný mému Diablovi.“,,Vždyt‘ tvůj Diablo je úžasný“vyhrkla jsem.,,Díky,že si to myslíš,ale zdaleka se nevyrovná Cappy.Asi její největší úspěch byl vyhraný dostih v Los Angeles.“,,Páni.“vydechla jsem,jelikož dostihy v Los Angeles byly hodně populární.V tom na nás zavolala Ivona abychom si šli vypít ten čaj než nám vystydne.,,Stejně o Cappy už nic nevím“stačil mi Jim pošeptat do ucha,když jsme se loudavě vydali směrem k domu.V kuchyni si Jim sedl těsně vedle mne.Styděla jsem se.,,Á ty musíš být Jim,že je to tak?“zeptal se můj táta Jima a Jim přikývl.,,Já jsem pan Lotheir,pro tebe ale strýček Hans.“,,Takže se jmenuje dál Lotheirová?“zeptal se překvapeně Jim.,,Jo jmenuje,copak jste si to neřekli?“,,Ne.Já jen řekla křestný.“odpověděla jsem za Jima.,,Máš krásné jméno.A vlastně jsem ti asi neřekl jak ti to dnes sluší.“pošeptal mi Jim do ucha a já zase cítila,jak mi vstupuje krev do tváří.Táta si toho nejspíš všimnul a zeptal se pot’ouchle,,Copak si tam vy dva šuškáte?“Ted‘ jsem dočista zrudla a když jsem se podívala po Jimovi,byl rudý taky až za ušima.Najednou se na mě podíval.Rychle jsem sklopila oči a on též.Naštěstí nás zachránila Ivona.,,Tak kdopak si dá švestkový koláč?“Táta švestkový koláč miluje,takže si nenechal ujít i přídavek.Po koláči se zvedla Ivona ze židle a zat’ukala kávovou lžičkou o svůj hrnek s čajem,abychom dávali na chvíli pozor.,,Promin’te,ale ted‘ mě chvíli poslouchejte“řekla a významně se na mě s Jimem podívala,protože jsme spolu neustále kecali.,,Poprosila jsem tady Hanse Luiso,aby jsi mohla jezdit na naši klisně Cappy,která by potřebovala trochu péče.Budeš k nám moct kdykoli přijít a jezdit na ní.Jim tě na koni jezdit naučí.“,,Ale…“namítl táta na Ivoninu řeč táta,ale už nestačil dopovědět,co chtěl říct.,,Neboj Hansi,na tu podmínku jsem nezapomněla.“,,Jaká podmínka?“zasáhla jsem do rozhovoru.,,Podmínka tvého táty.Chce,že kdyby se ti cokoli stalo při ježdění,abys okamžitě přestala jezdit.Přistupuješ na tuto podmínku?“zeptala se mě Ivona s předstíranou důležitostí.,,Ano“řekla jsem stejně důležitě a všichni včetně dospělých jsme se rozesmáli na plné kolo.,,Ještě bych chtěla něco dodat o Cappy.“řekla paní Carleyová a já namítla,že mi o ní všechno Jim řekl.,,Takže ti taky řekl,že to je dva roky,co jezdkyně Jenny se odstěhovala a že s ní předtím chodil?“zeptala se překvapeně Ivona.V tu chvíli jsem pila zrovna čaj a když paní Carleyová řekla že spolu chodili,vyprskla jsem čaj a vykulila oči.Jim se mi hrozně smál,až spadnul ze židle.Ted‘ jsem se mu zase smála já,ale jakmile paní Carleyová dořekla otázku,odpověděla jsem že tak podrobně ne.,,Ani se mu nedivím,že ti to že spolu chodili neřekl.Trochu se pohádali.Ale jakmile mi ted‘ o tobě řekl,říkal to jako by si měl přivést další holku.“řekla paní Carleyová a smála se,když viděla,že jsme oba dva zrudli.Najednou se zvednul pan Carley ze židle a zeptal se nás jestli nechceme jít spíš na zahradu.Oba jsme s přilehčením přikývli.Když jsme byli venku,začal Jim řeč.,,Mámy si nevšímej.Hrozně kecá.“,,Ale ty jsi s ní vážně chodil?“zeptala jsem se projistotu a snažila jsem se tvářit,že mi to není líto.,,Tak trochu,ale ona se pak hrozně naštvala,když jsem jel s Cappy na projížd’ku a neřekl jsem jí,že jsem si jí půjčil.Rozzlobil jsem se na ni,že Cappy stále vlastní moji rodiče a ne ona,ale ona si stála za svým.Tak trochu jsem i za to mohl,že se odstěhovala.“,,A to se ti po ní nestýská,“zeptala jsem se,jenže neodpověděl a já mu viděla na očích,že ano.Nálada nám v tu chvíli oběma poklesla.Naštěstí mě zavolal táta od postraních dveří,že jdeme domů a já se musela s Jimem i jeho rodiči rozloučit.,,Chodím do 9.A“řekl mi ještě než jsme odešli a já si uvědomila,že 9.A je hned na konci v chodbě v přízemí ve škole.V autě jsme s tátou celou cestu mlčeli,ale doma jsem mu poděkovala za to,že můžu jezdit na koni.Můj sen se mi skoro splnil.














4.kapitola
Hned další den jsem zašla ve škole o obědové pauze do 9.A.Měli jsem odpoledku až do půl čtvté,takže jsem s Jimem mohle kklidně hodinu kecat.Jim seděl v poslední lavici nalevo od tabule.Skláněl se nad stolem a něco psal.Když jsem se k němu ale přikradla blíž,zjistila jsem že maluje.A na tom obráku jsem byla zachycená já,jak sedím na Cappy a vlají mi vlasy a jí ohon s hřívou.Vzpínali jsme se nad útesem a pod námi zela díra.Hrozně velká a tajemná.Nechtěla bych tam za žádnou cenu spadnout.To by muselo být hrozné.V tu chvíli jsem si ale neuvědomila,že nebezpečí nás teprve čeká.
,,Jé,ahoj Kathrin.Nevšimnul jsem si tě.“řekl Jim a bylo na něm znát,že je opravdu překvapen.,,To já se omlouvám.Neměla jsem tu stát a vystrašit tě.“řekl jsem.,,Já se nevylekal.“odpověděl podrážděně,tak jsem radši zavedla řeč jinam.,,To mám být já a Cappy?“zeptala jsem se ho n obrázek,který se ted‘ snžil Jim zakrýt.,,No,měl to být pokus.“odpověděl.,,Vždyt‘ to je nádherný.“řekla jsem a v duchu jsem obdivovala jeho talent.Já neuměla nakreslit ani pořádně domeček,ale odmalička jsem trénovala navrhování modelů šatů a ty mi jakž takž šli.S ním se to však srovnávat nešlo.,,Vážně se ti to líbí?“rozzářil se mu obličej.,,Jo.Obzvlášt‘ to,jak se Cappy vzpíná na tom útesu.Ten útes jsi si vymyslel?"zeptala jsem se ho a on se najednou zamračil.,,Právě že ne.Myslel jsem,že už jsi o tom útesu slyšela,a proto jsem nemohl uvěřit,že se ti ten útes líbí,protože ani mně se nelíbí.Jenže jsem chtěl zachytit nějaký nebezpečny orázek.“,,A proč jsem jediná komu se ten útes líbí?Ještě jsem o něm neslyšela.Řekni mi o něm něco.“poprosila jsem Jima a ten se zakabonil ještě víc,ale začal mi pomalu šeptat,aby ho nikdo neslyšel.,,Podle místní legendy se říká,že na farmě ketrou ted‘ vlastní moji rodiče žila odvážná dívka.Nikdo neví jak se jmenuje,ale o jejím koni se to ví jistě.Její klisna se jmenovala právě Cappylosia.Nikdo neví,jak ony dvě vypadaly.Avšak její klisna spolu s jezdkyní prý byla nejrychlejší a nejodvážnější klisna.V úctě je měla všechna zvířata a tajemná dívka s Cappy je zachran’ovala,když jim hrozilo nebezpečí.Jednou se stala strašná pohroma.Nastalo zemětřesení a právě na místě největšího zemětřesení prý bylo stádo divokých poníků.Dívka s Cappy nemeškaly a vydaly se za nimi,aby je zachránily.Sice se jim nejspíše povedlo zachránit stádo poníků,protože někdo po čase zahlédnul,ale tajemnou dívku na Cappy už nikdy.Lidé když se vydaly na místo kam je viděli naposledy odjíždět,ale našly jen útes a pon ním strašnou propast,který po sobě zanechalo zemětřesení.Všichni jakmile ji uviděli nabyli domění,že dívka spolu s klisnou spadnuly dolů.Od té doby se říká útesu Poslední výkřik,neboť když lidé byli u útesu,měli dojem,že slyší srdcervoucí nářek,který připomíná Cappyyy…a pořád se tam prý ozývá.Ale je to jenom legenda.Neber iji vážně jako ostatní.Proto ted‘ po vesnici kolují zlé zvěsti o naší farmě,která se jmenuje už nejméně po staletí Capppylosin roh.Nikdo neví proč Cappylosiin roh.Taky se prý takové jméno pro farmu vůbec nehodí.Celá vesnice proto odsuzuje lidé co tam bydlí,ale hlavně Cappy,protože se jmenuje stejně jako bájná klisna.“dokončil Jim a na chvíli bylo ticho.,,Byl jsi někdy u toho útesu posledního výkřiku?“zeptala jsem se ho opatrně.,,Radějin ne.A ani nikdo z rodiny,takže nechápu,proč nás lidé mají furt za podivíny.“řekl smutně,ale já jsem potřásla hlavou.,,Rozhodně podivíni nejsi ani tvá rodina.Nikdo za to přece nemůže co se stalo v dávných dobách,jestli se to opravdu stalo.“řekla jsem povzbudivě a on se snažil aspon‘ trocu pousmát.Nakonec řekl,,Jestli chceš,můžu ti dát dneska první lekci jízdy,jestli teda máš čas.“Já jen přikývla,rozloučila jsem se a odešla na poslední dvě hodiny nudného dějepisu a občanské výchovi.
O dějepisu byla strašná nuda,jak jsem čekala,proto jsem vnímala jen částečně.Bavili jsme se o historii našeho města.Když se nás pan profesor zeptal jestli neznáme nějakou slavnou postavu našeho města,ihned jsem vystřelila ruku nahoru.,,No,Luiso,ty víš nějakou postavu,která byla slavná?“zeptal se mě dějepisář.,,Ano prosím.Třeba Cappy.“Při výřku toho jména okamžitě přestala zábava ostatních pohazování papírky,nebo mluvení při hodině,jelikož pan profesor byl nevšímavý.Ted‘ se ale všichni na mě vyděšeni podívali ,včetně pana profesora.Najednou i mně přeběhnul mráz po zádech.Jako bych uslyšela v mysli ten hrůzostrašný hlas.Cappyyy…volal.Volal tak úzkostlivě,tak starostně…a zároven‘.Nikdy na tento výkřik by nemohl zapomenout,stejně jako já.
Když jsem přišla k ohradě s Cappy,kde jsme se měla sejít s Jimem,ten stále se opakující se výkřik v mé mysli utichnul.Stála jsem u Cappy a přemýšlela o ní a tajemné dívce a proč se asi farma jmenuje Cappylosiin roh…a proč se z prospasti ozývají tajemné výkřiky?,,Oh,Cappy,co si jenom počnu?ten výkřik…pořád na něj musím myslet.“promlouvala jsem a stěžovala si Cappy u ohrady.,,Co se ti stalo?Vypadáš smutně.“řekl Jim,kterého jsem si nevšimla,jak se ke mně přikradnul.Vypadalo to,že neslyšel co jsem mumlala Cappy do hřívy a raději jsem mu to ani neřekla.,,Ále.Jen myslím na mámu,jestli se jí po mně stýská.“zalhala jsem.Zřejmě si toho,že lžu nevšimnul a snažil se mě aspon¨trochu rozveselit.,,Hele nechceme tu přece strávit čas jen vtipkováním.“řekl Jim,přitom on si s ním začal,aby mě potěšil.,,Raději pojd‘ zkusit nasednout.“řekl znovu a oba jsme se přesunuli do Cappyiny ohrady.Ukázal mi jak nandat koni dečku,na ni sedlo a nakonec jsem se naučila dávat koni uzdečku.Když mi Jim kontroloval jestli jsem vše petřičně utáhla,tak mě pochválil.,,Na začátnici celkem dobrý.“ohodnotil moji práci ,, a ted‘ nasedat.“řekl a ukázal mi jak na to.Snadno jsem se na Cappy vyhoupla a Jim mě ted‘ vodil kolem dokola,aby si na mě Cappy zvyknula.,,Pro dnešek to je vše“řekl Jim a tak jsem se ním rozloučila.Chvíli jsem ještě postála u Cappy a dala jsem jí pár kostek cukru a potom jsem šla domů.Doma v posteli v noci jsem slyšela pořád ten výkřik.Cappyyy…probudila jsem se celá zpocená.Byly teprve tři ráno,tak jsem si zase zalezla do postele a usnula.Naštěstí už mě do rána žádné zlé sny nebudily.



























5.kapitola
Další dny proběhly v nádherné atmosfére.Každý den po škole jsem se scházela s Jimem,abych se naučila jezdit na koni.Za necelý týden jsem uměla bez obtíží klusat.Bylo to nádherné nechat se nést na nádherném koni a cítit vítr ve vlasech.Cappy byla naprosto skvělá.Neudělala ani jedinou chybu.Byla jsem šťastná.
Byla jsem zase u Jima a hřebelcovala jsem Cappy.,,Hej, nech toho“okřikovala jsem Cappy,která se mi pokoušela sníst vlasy.Jim se mi smál.,,Chutnají jí tvoje krásné vlasy.“řekl.,,I ty toho nech“řekla jsem se smíchem a přetáhle jsem mu přes obličej kapuci od jeho mikiny.,,Tady někdo chce dát ze vyučenou“křikl na mě Jim,ale to už jsem se vyhoupla Cappy na hřbet a ujížděla jsem mu po louce.Už jsem slyšela za sebou funění Diabla a veselé pokřikování na něj Jima.Sevřela jsem pevněji Cappyiny otěže,kopla jí do slabin a cválala jsem…Rychlostí větru jsem cválala,až se mi svezla z vlasů gumička.Vlasy za mnou vlály jako prapor.Slyšela jsem něco volat Jima,ale byla jsem tou rychlostí tak unešena,že jsem skrz vítr nic neslyšela.Najednou jsem spatřila úzkou stezku,vedoucí do lesa pryč z ohrady.Zpomalila jsem ze cvalu do klusu a z klusu do kroku.Kam asi ta stezka vede?Přemýtala jsem.V tom mě z mých myšlenek vyrušil Jim.
Byl celý udýchaný a v očích se mu zračila zlost.,,Křičel jsem na tebe ať už dál nejedeš.V první chvíli jsem tě chtěl pochválit za cval,ale ty jsi ujížděla čím dál rychleji.Ani Diablo ti zdaleka nestačil.To už nebyl cval,ale trysk.“,,Promiň"řekla jsem mu omluvně,,kam vede ta stezka?“zeptala jsem se se zájmem.Jim zbledl.,,Nikam nevede,jen je tam skládka,raději bych tam nejezdil,ta skládka se tam rozkládá už pár let a nijak to tam příjemně nevoní.“To co mi ale řek nebyla pravda.V jeho očích se mu zračil děs.Pak jsem odhodlaně řekla,,Mně to nevadí,ráda bych to tam prozkoumala.“,,Ať tě to ani nenapadne!Slib mi že tam nepojdeš“,,Ale..“chtěla jsem něco Jimovi namítnout.,,Žádné ale.Prostě tam nepojedeš,jasné???“Neochotně jsem přikývla.V duchu jsem si pomyslela,že někdy to tu sama s Cappy prozkoumám.Něco tady prostě nehraje.Prospast Posledního výkřiku,Cappylosiin roh…všechno to má něco společného s Jimem a jejich farmou.Ale já na to přijdu,rozhodla jsem se,když jsme se krokem vydali zpátky na farmu.
V dalších dnech mě však Jim nespouštěl z očí,jakoby na mě dával pozor.Jindy by mi byla jeho společnost příjemná,ale od té doby,co jsem spatřila stezku,jsem neměla moc dobrou náladu stejně jak Jim.K tomu všemu pozval táta Carleyovi k nám v pátek odpoledne domů.Uklízela jsem si proto dopoledne pokojík,aby aspoň trochu vypadal k světu.Všude se mi válely knížky o koních,rozházené oblečení,papíry a další věci.Trvalo mi skoro tři hodiny dát si pokoj dohromady.Nakonec jsem byla se svým výsledkem spokojená.Uklidila jsem si všechno ze země na své místo,urovnala své nejmilejší plyšáky do poličky v knihovně.Taky jsem vytáhla své plakáty s koňmi a rozvěsila je.Mojí postel zdobily plyšáky s koňmi,povlečení s koňmi.Mojí knihovnu zabírali víc jak třičtvrtě místa knihy o koních.Na jedné stěně jsem měla dokonce výšivku hlavy koně,kterou jsem sama vyšila.Vyšívat mě naučila ještě máma,jenže mě to moc nebralo.Teprve když máma odešla jsem zase výšivku koně vytáhla a dodělala.Byla jsem na ní moc pyšná.Na stole ležely sešity do školy obalené obaly (jak jinak) s obrázky koní.Mojí židli a ještě mnoho dalších věcí včetně záclon zdobili obrázky koní.¨
V tom jsem uslyšela zvonek.,,Sakra“zaklela jsem nahlas.Vždyť jsem se ještě nepřevlékla.Rychle jsem ze sebe schodila obnošené džíny s trikem a oblékla si mnohem pohodlnější a hezčí bílé triko s obrázkem hlavy černého koně.Někoho mi připomínal.No jasně,vžyť je to Diablo.K tričku jsem si vzala svojí černou sukni.Rychlostí blesku jsem vyběhla z pokoje a přišlápla jsem si při té rychlosti sukni.Málem bych spadla…,,Pozor,vždyť si ještě něco uděláš,nedej bože si zvrtneš kotník a nebudeš moct pár týdnů jezdit.“vyčítal mi se smíchem Jim,když mě zachytil před pádem,který by jistě skončil špatně.,,Díky“vykoktala jsem jsem rozpačitě z toho,jaké jsem nemehlo.Když mě konečně pustil,šli jsem za dospělými.Už seděli u stolu a popíjeli pro změnu kafe.Nám uvařili čaj.,,Jé ahoj Kathrin.Tobě to dneska ale sluší“pozdravila mě svým veselým úsměvěm paní Carleyová.,,To je pravda.“pošeptal mi Jim,,Ten kůň na tvém triku je naprosto celý Diablo“.,,Jo já vím“odpověděla jsem mu taky šeptam.,,Ahoj“pozdravila jsem všechny a sedli jsme si s Jimem ke stolu.,,Klidně jestli chceš,tak ukaž nejprve Jimovi svůj pokoj.Určitě se mu bude líbit.“navrhnul táta a už jsem táhla Jima do mého pokoje.,,Fíha.“řekl,když se užasle koukal na můj pokoj.,,Ty opravdu zbožňuješ koně,jak se tak koukám.“,,Jo,mám je ráda“odpověděla jsem.,,Já sbírám jen sošky koní,ale jinak nic s koňmi nemám.“,,Pár sošek mám taky“odpověděla jsem mu a ukázela na poličku v knihovně.,,Můj nejoblíbenější je tenhle“řekla jsem mu a vzala do ruky sošku koně,který byl postavený na zadních a hříva s ocasem mu vlála ve větru.Byl černý jako uhel,až na bílou lysinku mezi očima.,,Je nádherná..“odpověděl na to.,,Já mám podobnou,až na to,že je to hnědý kůň.“dodal ještě a postavil sošku zpátky na své místo.,,Mám ještě jednu oblíbenou.Je to jednorožec.Koukni.“podala jsem mu nádhernou sošku čistě bílého jednorožce.,,Taky hezká“ohodnotil ji Jim.,,Neměli bychom jít už do kuchyně?“zeptal se mě za chvíli.,,Tak jo“souhlasila jsem s ním nakonec.Táta s Carleyovými zrovna probíral jak mi jde ježdění.,,No, to se zeptej tady Jima,ten učí Kathrin jezdit.“řekla na to paní Carleyová.,,Jde jí to skvěle.Je úžasně nadaná.“Kathrin při tom zrudla až po uši.,,To bych do ní nikdy neřek.Vím že má koně ráda,ale že by byla nadaná na ježdění,to jsem si nemyslel.“odpověděl vesele táta.,,Má talent.Doopravdy“zdůraznil Jim ještě svá slova a já se rozesmála a uličnicky jsem mu zase přetáhla kapuci přes obličej,čímž jsem vyprovokovala honičku.
Když Carleyovi odešli,zbyl mi čas na přemýšlení.Přemýšlela jsem zas o tajemné stezce,na kterou mi Jim zakázal jezdit.V noci se mi zdál sen.Nebo spíš hrůzostrašné obrazy.Nevěděla jsem co znamenají.Jela jsem s Cappy po té stezce,najednou se Cappy vzepjala na zadní těsně nad útesem a já jsem měla co dělat,abych se na ní udržela. Uslyšela jsem zlověstné ,,Cappyyy…“.Něco Cappy polekalo,vzepjala se znovu.Tentokrát jsem to od ní nečekala…sletěla jsem z jejího hřbetu a padala jsem přímo do hlubin propasti.Tentokrát jsem křičela já…,,Cappyyy…“
Probudila jsem se celá zpocená.Uf byl to jen sen.Nic se nestalo.Uklidni se.Říkala jsem si v duchu,ale nepomáhalo mi to…třásla jsem se po celém těla,ačkoli mi zima nebyla.Tátu už jsem slyšela ve vedle spokojeně oddechovat.Jeho zřejmě zlé sny netrápili.Potichu jsem se šla do kuchyně napít a vklouzla jsem zase do postele.Dále si jen pamatuju hlasité řinčení budíku…

6.kapitola
V příštím týdnu jsem mohla ject na Cappy bez dohlížení Jima,který stejně pořád říkal,že mě radši bude hlídat,takže můj plán s výpravou na stezku byl v háji.Jednou,zrovna v sobotu,však musel Jim jet s rodiči do města na nákup,takže jsem pro sebe měla hezkých pár hodin času.
,,Jdu projet Cappy“řekla jsem ráno.,,Budu pryč nejspíš celý den.Plánuju projížďku do lesa“řekla jsem tátovi.,,No,nevím jestli to je dobrý nápad…“řekl táta zdráhavě.,,Dnes meteorologové hlásí bouřku“dořekl.,,Neboj.Vezmu si nepromokavé oblečení.“,,Tak dobrá.Ale slib mi,že jakmile se začne schylovat k bouřce,tak pojedeš domů.“,,Dobře“řekla jsem trochu otráveně a rychle jsem si naházela do batohu,abych neztrácela čas, balení sušenek,sendviče,ovoce a něco k pití.Rozpočítala jsem si jídlo na celý den.Pití by se kdyžtak dalo sehnat v lesních potocích.,,Ahoj“řekla jsem tátovi na rozloučenou a vyběhla jsem do krásného dne,který nevypadal na to,že by hrozil bouřkou.
V ohradě ke mně hned přiběhla Cappy celá nadšená.Když ke mně doběhla,opřela mi svůj nos o mé rameno.Loudila něco dobrého.,,Neboj.Něco pro tebe mám.To víš že jo.“odpověděla jsem jí láskyplně a podala jí kostky cukru.Cappy si je ode mne jemně vzala a radostně zařehtala.Začala kolem mě jančit jako pominutá.,,Neboj.Já se taky moc těším až se spolu projedeme.“odpověděla jsem jí na její nedočkavé běhání a strkání do mě.Vyhřebelcovala jsem jí,nasadila sedlo s uzdečkou a mohli jsme vyrazit.Vyrazili jsme tryskem napříč loukou,jen se za námi prášilo.Užívali jsme si naprosté volnosti.Pomalu jsem Cappy začala zpomalovala,až jsme se dostali do kroku.Zastavila jsem jí úplně až před vstupem do spleti houští,do kterého vedla jen jediná stezka,která byla nepravidelně vysekaná.Cappy začala nervozně přešlapovat a poděšeně řehtat.,,No, tak“snažila jsem jí uklidnit,,To bude dobré.Jenom se tak trochu projedeme“.Snažila jsem se aby to znělo zcela klidně,ikdyž ve skrytu duše jsem cítila stejnou nejistotu jako Cappy.Pomalu jsem jí krokem pobídla kupředu.Nad hlavou se nám začaly rýsovat hustě spletené stromy,takže i kdyby začalo pršet,skrz stromy nic neucítíme.Nebyl to obyčejný les.Nikde nebylo nic slyšet,jan dusot kopyt koně…Stromy neměly žádné listí a všelijak se kroutily.Bylo tam šero…Opatrně jsme jeli dál.Najednou začaly stromy řídnout a před námi se rozprostírala širá pláň.Avšak byla stejná jako les.Nehostinná,suchá a nikde žádné rostlinky.Pobídla jsem Cappy do klusu.Zrychlili jsme do cvalu a přeběhli jím celou pláň.Dostali jsme se zase do lesa,který byl ale jiný než ten předtím.Tady se to zelenalo a kvetlo jedna báseň.Jedna věc mě však udivovala.Proč tu nikde není ani živáčka?Copak v tomhle nádherném lese nikdo nežije?Bylo to divné a strašidelné…Co mě to jenom napadlo?Proč jsem sem jenom jezdila?Začala jsem si nadávat.,,Já vím.To ta moje zvědavost.“řekla jsem si vyčítavě nahlas.,,Ale když už jsem tu,tak co neprozkoumám ten les.
Klusali jsme po nerovné cestě.Všude bylo zeleno,ale ani živáčka…klusali jsme tak už dobrou hodinu,když se před námi cesta ztratila.,,To je divné“říkala jsem si.,,Proč by někde byla slepá stezka?Hele.Možná tamta pěšinka to bude“řekla jsem,když jsem si všimla v křoví víc napravo úzké pěšinky,kterou spíš udupali zvířata,ikdyž tu žádná nebyla.Otočila jsem Cappy doprava a pobídla jí,aby šla tou cestou.Větve nás škrábali do krve.Cappy se to vůbec nelíbilo…,,Neboj se.Jeď dál.Doma ti to všechno vynahradím.Slibuju.“řekla jsem jí a poplácala jsem jí.Klisna neklidně frkala,ale šla dál.Najednou jsme se vynořili z houští a já jen tak tak zastavila Cappy,abychom se nezřítili do prohlubně pod námi.Nebyla to prohlubeň…Spíš něco jako kanon.Táhnul se klikatě do dálky a byl široký nejméně deset metrů.Opatrně jsem se koukla dolů,ale okamžitě jsem se zase narovnala.,,Brrr“otřásla jsem se.Na dno prohlubně nebylo vůbec vidět.Nechtěla bych se tam zřítit.Když v tom jsem to uslyšela.Cappyyy…ten srdceryrvoucí nářek,který se mi pořád ozýval v hlavě…Klisna se poděšeně vzepjala na zadní.,,Hou“křičela jsem na ní.Sice se mi podařilo nespadnout z ní při jejím vzpínání,ale nedokázala jsem jí řídit.Naštěstí Cappy letěla směrem zpátky k farmě.Řítila se však takovou rychlostí,že mě nabrala větev stromu a shodila mě z jejího hřbetu.,,Cappyyy“volala jsem za ní avšak klisně moje volání připomnělo výkřik z propasti a uháněla dál ještě rychleji…














7.kapitola
,,Cappy“zvolal překvapeně a zároveň poděšeně Jim,když letěla příšernou rychlostí po svém výběhu.,,No,tak.Hou,hou,hou.Hodná…“pokoušel se zklidnit Jim Cappy,která se mezitím postavila na zadní a hrozila svými kopyty ve vzduchu.,,Hodná holka“řekl a poplácal jí a dal jí pár kostek cukru.,,Copak se stalo?Kde je Kathrin?“zeptal se jí a koukal se jí do očí plných strachu.Klisna se s nervozitou podívala zpátky za sebe a Jim pochopil co se jí snaží naznačit.Šla do Lesa zkázy…
,,Honem,rychle mě zavez ke Kathrin“vykřikl Jim a vyhoupnul se Cappy do sedla ve tváři úplně bledý…Klisna poděšeně zařehtala.Vůbec se jí nechtělo zpátky na to podivné místo,ale přece jenom šla dál.
Když se opět ocitli pod klenbou strašidelných stromů,Cappy zdivočela.Chtěla se otočit a pádit zpátky avšak Jim se tím nenechal jako Kathrin znervoznit.Dál pevně svíral otěže a přinutil Cappy jet dál.Cappy sice dávala dost najevo,že se jí to nelíbí,ale co měla dělat.,,Neboj.Taky se mi to tu vůbec nelíbí,nedivím se ti“klidnil ji Jim.,,Ale divím se Kathrin.To jí to tady nepřipadá strašidelné?Slíbila mi že sem nepojede.Vůbec jsem jí neměl jezit na pomoc.Neměla jsem co jezdit,zvlášť když jsem jí na to upozornil.“zlobil se,ale zároveň ho přepadaly i obavy.Co když se jí něco stalo?Proč by jinak Cappy přiletěla tak vyděšená bez Kathrin?Musím jí najít.
,,Achjo.Co jsem to jen udělala?“nadávala si Kathrin a snažila se zvednout po pádu ze země.Jenže to nešlo…,,Asi jsem si zvrtla kotník…ale jak se dostanu domů?“začala jsem se obávat nejhoršího.Co když už se nikdy nedostanu domů?Co když tu pak lidé najdou za stovky let mé kosti?Rychle jsem zahnala chmurné myšlenky.Žádné co když.Na to nesmím ani pomyslet.Musím něco vyslet.“poručila jsem si a zkusila jsem znovu vstát,ale nešlo to…Takhle jsem nemohla nic dělat…
V tom jsem ztuhla hrůzou…křoví,kam předtím odběhla Cappy začalo šustit.Něco tam je.Co když nějaká šelma?Třeba hladový vlk?,,Zase.Prober se.Nesmíš myslet pesimisticky.Jen pozitivně.“nadávala jsem si,ale strach mě úplně celou ovládnul.Začala jsem volat o pomoc.,,Pomoc,pomoc“křičela jsem ačkoli jsem věděla,že nikdo v celém širém okolí není.,,Kathrin?Kde jsi?Stalo se ti něco?“uslyšela jsem důvěrně známý hlas.,,Jime.Tady jsem.Asi mám zvrtnutý kotník,nemůžu vstát.“,,Vydrž Kathrin,hned jsem u tebe.“odpověděl spěšně a to už jsem věděla kdo se v tom houští prodíral.Byl to Jim a Cappy.Vrátili se pro mě.Zachránili mě.Byla jsem v tu chvíli úplně na vrcholu blaha.Seděla jsem tu asi několik hodin bez jídla a pití,protože Cappy odběhla spolu s mými věcmi.
Když ke mně Jim přijel,uvázal Cappy ke stromu,aby zase neutekla.Okamžitě se ke mně sklonil a prohmatával mi kotník.,,Navrtnutý ho máš.Naštěstí ne zlomený.Vážně jsi si jistá,že už ti nic jiného není?“zeptal se mě a starostlivě se na mě podíval.Zavrtěla jsem hlavou.,,Jen mám ukrutnou žízeň a hlad,jinak mi nic není.“,,Na napij se“řekl Jim a vytáhnul z mého batůžku limonádu.Opatrně jsem si od něj láhev vzala a hltavě jsem pila až do dna.Potom jsme si dali pár sendvičů s ovocem.Nakonec se Jim zvednul a pomohl mi vstát.Podpíral mě a opatrně vysadil na Cappy.Odvázal jí od stromu a vedl ji za uzdečku.Sám šel vedle koně a vůbec nemluvil.Opatrně jsem se ho zeptala.,,Ty se mnou neluvíš?“zeptala jsem se zkroušeně.,,Víš jak to mohlo dopadnout?!“rozkřičel se na mě.,,Zakázal jsem ti sem jezdit,ale ty jsi to stejně porušila.“,,Ale…,,Žádné ale!Mohlo se ti vážně něco vážného stát.“raději jsem už nic nenamítala a jeli jsme mlčky dál.
Na farmě už na nás čekali rodiče a zlobili se.Táta byl v obličeji celý brunátný a Jimiho rodiče bledí.Jamile nás uviděli,běželi k nám a začali nám nadávat.,,Co tě to napadlo jezdit do Lessa zkázy?“křičel na mě táta.,,Les zkázy?“opakovala jsem po něm s otevřenou pusou dokořán.,,Ty jsi o něm nevěděla?No to je ještě lepší.“zalomila rukama paní Carleyová.,,Ty jsi jí o tom lesu neřekl Jime?“zeptal se Jima přísně jeho táta.,,Ne neřekl“řekl provinile Jim.,,Ale jí hrozně přitahovala ta legenda o propasti posledního výkřiku,tak jsem v ní nechtěl vzbudit zvědavost.“podotknul ještě Jim.,,To se ti teda povedlo.Právě když někdo Kathrin neřekne všechno,zvědavost jí úplně pohltí.“řekl táta.,,Dělej Kathrin,vstávej jedeme domů.“řekl táta.,,Já nemůžu“řekla jsem zkroušeně.,,Má navrtnutý kotník“dořekl za mě Jim.,,Cappy se splašila,shodila mě a doběhla pryč.Kdyby mě Jim nenašel,nevím co by se se mnou stalo.“,,Tebe ten kůň shodil?!“vykřiknul táta v obličeji se mu střídala rudá s bledou barvou.
,,V podstatě jsem za to mohla já.Neudržela jsem jí v klidu a pustila jsem otěže a…“,,Nic nechci slyšet Kathrin!Jedeme okamžitě domů a na koně už ani nesáhneš!“vykřikl táta celý rudý.,,To mi nemůžeš udělat!!!“rozkřičela jsem se na něj.,,Vždyť bych se nemohla ani vídat s Jimem a Cappy si mě už oblíbila!“,,S Jimem se můžeš vídat ve škole a ten kůň tě přece shodil,takže si tě neoblíbil!“,,Ale..“,,Žádné ale,Jim to přece viděl jak tě shodil,nemám pravdu??“,,Ne to teda nemáte,ale každý kůň by takhle v tom lese zjančil a ani ten nejzkušenější jezdec by se stěží udržel v sedle a tady Kathrin to zvládla mistrně.Někdy dochází k mnohem horším úrazům.“zastal se mě Jim a já mu byla v tu chvíli nesmírně vděčná.,,Avšak neměla do toho lesa jezdit,zvlášť když jsem jí to zakázal a ona i přesto neposlechla.“pokračoval Jim a já měla pocit,že mě v tu chvíli nikdo nechápe,kromě Cappy,se kterou se už nejspíš neuvidím.Už jsem to nevydržela a slzy,které jsem držela na krajíčku,se mi rozkutálely po tvářích.Rychle jsem vyrazila během směrem domů.,,Kathrin,stůj!“křičel na mě Jim,kterému zbýval kousek a málem by mě chytil.Rychle jsem od něj odvrátila tvář,aby neviděl,že brečím a zvýšila jsem tempo.Doma jsem se zamknula do pokoje a brečela jsem jeětě celý večer.Jak mi to mohl táta udělat?Měla jsem na něj vztek především na Jima.Od teď s ním už nepromluvím ani slovo,rozhodla jsem se pevně,ikdyž mi to bylo zároveň tak moc líto,že jsem brečela dál.









8.kapitola
Druhý den jsem se probudila ospalá s kruhy pod očima.Usnula jsem až v půl třetí ráno a za čtyři hodiny na to,jsem vstávala.Měla jsem ukrutný hlad.Neměla jsem se chuť ani v nejmenším setkat s tátou,takže jsem radši zůstala o hladu.Teď mi však kručelo na poplach.Naštěstí táta ještě spal…rychle jsem zakousla něco k snědku a zbytek si vzala s sebou do školy.Vyrazila jsem o půl hodiny dřív než obvykle.Musela jsem nějak zahnat smutek,tak jsem zašla za Cappy.
Když jsem dorazila k ohradě a přelezla ji,zabořila jsem svojí hlavu do Cappyiny hebké hřívy a začala jsem vzlykat.Proč jsou na mě všichni tak zlí?Proč se mě Jim nezastal?Vůbec mu na mně nezáleží…,,Achjo Cappy.Proč jsem se jenom s ním vůbec bavila“vzlykala jsem další půl hodinu,takže jsem do školy dorazila jen tak tak.
,,Byl tady nějaký osmák a sháněl se po tobě.“odpověděl posměšně jeden můj spolužák.,,Ty snad s ním něco máš?Nebo proč se po tobě sháněl?“pochechtával se mi a ve mně zuřila zlost.,,Nech si toho,jo?“,,Prej máš za ním přijít.Jmenuje se Jim.To se teda povedlo.Tak Kathrin a Jim?“smál se mi dál a mně už došla trpělivost.,,Já za ním nepůjdu a vůbec ho neznám,takže si toho nech!Ten Jim je naprosto strašnej kluk.Takovýho strašnýho kluka snad člověk ještě neviděl!Jak já ho nesnáším?!“zaúpěla jsem,čehož jsem v zápětí velice litovala.Jim stál na prahu naší třídy a všechno vyslechnul a teď upaloval pryč.,,Jime!Jime!Počkej,já to tak nemyslela.“křičela jsem za ním,avšak neslyšel a běžel dál.V tu chvíli zazvonilo a musela jsem zpátky do třídy.
O hodině jsem vůbec nevnímala a myslela jsem pořád na to,co jsem to jen provedla.Hned o přestávce jsem běžela do Jimovy třídy,abych napravila,co jsem zavinila.Ale Jim tam nebyl…Hledala jsem ho snad úplně po celé škole,ale jako by se zem po něm slehla.Bylo mi nanic.
Celý ukrutně dlouhý týden jsem na Jima nenarazila,prý nebyl ve škole celý týden,co jsem to vyřkla.,,Třeba je jen nemocný“utěšovala jsem se a snažila se myslet na něco veselejšího.Vždycky po škole,když jsem míjela Cappyinu ohradu,se mi zastavilo srdce a lítostivě se mi rozbušilo.Raději jsem se vždycky odvrátila od ohrady a běžela domů.Slyšela jsem za sebou Cappyino udivené zařehtání.Určitě si mylela proč jsem se u ní nezastavila a nečekala na odpolední jízdu s Jimem?Achjo,kéž by to tak bylo,ale už nebude.,,Promiň Cappy“zašeptala jsem omluvně a běžela dál.Nedalo se nic dělat.Bylo mi jí líto a i kupodivu Jima.Neměla jsem o něm tak mluvit.Nezasloužil si to,říkal jen pravdu.,,Achjo,jak jsem pitomá.“nadávala jsem si.
Doma jsem ze sebe shodila oblečení a aktovku.Byla jsem ráda,že už zítra je sobota a nemusím do školy.Zbytek dne jsem strávila povalováním se v posteli a proklínáním sebe.,,Achjo,proč jsem to jen o Jimovi řekla?“byla jsem tak neštvaná,že už jsem to nevydržela.
,,Můžu se zajít podívat za Carleyovými?Jim je nejspíš nemocný.Slibuji,že se ke koním nepřiblížím“zeptala jsem se druhého dne táty u snídaně.,,Jestli je Jim nemocný,tak můžeš.Ale běda ti,jestli porušíš slib,co jsi mi dala.“řekl táta a ještě doplnil další věcí.,,Vezmi mu tu čokoládu co jsi nedávno dostala.Ty jí stejně nejíš a Jimovi udělá radost.“řekl a já to ohodnotila za dobrý nápad.Třeba se se mnou pak usmíří…
Běžela jsem směrem k farmě a cestou jsem přemýšlela,jak se Jimovi omluvit.Byla jsem z toho tak nervozní a bála jsem se.Už jsem si však nemohla rozmyslet,zda-li jsem se rozhodla správně,že ho navštívím,protože už jsem zvonila na jejich zvonek.
,,Ahoj Kathrin,jdeš se podívat za Jimem?Je po nemoci,ale navštívit ho můžeš.“uvítala mě mile paní Carleyová a já se jí pokusila stejně mile uvítat.V hloubi duše jsem však cítila prázdnotu.,,Achjo,co mě to napadlo sem chodit?“zoufala jsem si,ale už bylo pozdě.Zaťukala jsem na dveře od Jimiho pokoje a opatrně vešla.,,Ahoj“pozdravila jsem ho,on se však jen otočil kdo jde a potom bezzájmu a bez pozdravení se ke mně otočil zády.,,Promiň moc se ti omlouvám za to,co jsem o tobě řekla.Nemyslela jsem to tak,jen mě ten spolužák otravoval.“,,Já bych řek,že jsi mu jen řekla pravdu“řekl konečně něco Jim,ale chladným tónem.,,Ne to nebyla pravda,jen to,co mě v první chvíli napadlo.“řekla jsem zoufale.,,Nevěřím ti“odpověděl,ale na chvíli se mi zdálo,že to znělo spíš smutně,než naštvaně.,,Na“řekla jsem a podala mu čokoládu.,,Dostala jsem jí na soutěži,ale já jí nejím.Je pro tebe.“,,Ale nebyla by pro mě,kdybys ji jedla.“odpověděl a čokoládu si ode mě nevzal.,,Už toho mám dost!“vykřikla jsem.,,Byla by pro tebe,ikdyž bych jí jedla.Měla to být omluva,ale jestli ti to nestačí,tak si ji ráda nechám.Chtěla jsem se ti omluvit,protže tě miluju,ale..“zarazila jsem se.Co jsem to jen provedla?Proč jsem mu to prokristapána řekla?!Rychle jsem se otočila a v očích slzy,jsem vyběhla prudce z Jimova pokoje a práskla jsem za sebou dveřmi.Slyšela jsem sice za sebou hlasy,ale v tuhle chvíli mi bylo všechno ukradeno.Achjo,teď jsem na tom byla ještě hůř.Proč jsem se v tu chvíli tak rozzlobila a řekla mu všechno,co jsem neměla?Protože nechtěl přijmout mojí omluvu.Tentokrát jsem za to nemohla já,ale on.Už jsem věděla co musím udělat.Musím se dostat ke Cappy,i kdybych měla dostat domácí vězení na celý život.


















9.kapitola
Byla jsem u Cappy v ohradě a plakala jsem.Vylévala jsem si zármutek,vztek a zklamání,které jsem za celý týden prožila.,,Mami,ty bys mi rozuměla“vzlykala jsem.,,Tys přece taky jezdila na koni a koupila jsi mi všechny věci s obrázky kon co mám v pokoji.Kéž by jsi tu byla…“,,Promiň,omlouvám se ti,že jsem nepřijal tvoji omluvu.“řekl Jim,který se za mnou objevil.,,Jjak jjsi mmě nnašel?“vykoktala jsem mezi slzama.,,Docela snadno.Všichni lidé,kteří mají koně a pokud jim na nich opravdu záleží,většinou tráví dny smutku u nich.“řekl,,A neboj,neřeknu to tvému tátovi“řekl a spiklenecky na mě mrknul.,,A to co jsi omylem řekla,byla pravda?“zeptal se po chvíli a viděla jsem mu na tváři,že to opravdu chce vědět.,,Až někdy jindy.“řekla jsem a zase zabořila hlavu do Cappyiny hřívy.,,Víš co?Zkusím tvého tátu přemluvit,že to schození Cappy nechtěla udělat a že i ty jsi v tom nevinně.“snažil se mě utěšit.Vděčně jsem k němu vzhlédla a pokusila se usmát.Byla jsem mu opravdu vděčná a začala jsem doufat ve šťastnější dny.
Táta se po nekonečně dlouhém přemlouvání Jima podvolil a já se mu vrhla kolem krku.,,Díky tati.Vážně si toho vážím“řekla jsem a zase se rychle od něj odtáhla,protože na nás Jim koukal.,,Ehm tati,tak my asi půjdeme na projížďku,jestli ti to nevadí.“,,Klidně jeďte,mně to nevadí,hlavně ať se ti zase nic nestane.“,,Na to jsem se tě zapomněl úplně zeptat.Co děla kotník?“zeptal se mě Jim,když jsme se vytratili tátovi z dohledu.,,Jo dobrý“odpověděla jsem.,,Jen mě bolel asi dva dny,ale nemyslela jsem na něj.“,,Vážně je už v pořádku?“zeptal se projistotu znovu a já jen zekoulela očima a obrátila je v sloup.,,Vždyť jsem ti řekla,že jsem na něj nemyslela a že už mě nebolí.“řekla jsem mu a dávala jsem mu najevo,že si o mně nemusí dělat zbytečné starosti.,,Dobře tedy.“řekl a pokusil se zopakovat můj kyselý obličej,který se mu povedl tak kyselý,že jsem se smíchy popadala za břicho a málem jsem zapomněla na schody vedoucí od našeho domu.Ještě štěstí,že mě Jim zachytil,dřív,než jsem spadla.,,Takhle by sis na koni moc nezajezdila a tvůj táta by se zase naštval, kdyby sis nějak ublížila“pokáral mě a já se jen zmohla na díky,z toho, jaká jsem nešikovná. ,,Každopádně jsem rád,že můžeš jezdit.Jsi v tom opravdu dobrá.“pochválil mě ještě a já se začala červenat.Abych si nějak zakryla obličej,pohodila jsem vlasama a ty mi spadly do obličeje.Jenže jsem nečekala jeho reakci na mé vlasy.Zvedl svou ruku a opatrně jí odhrnul moje vlasy z obličeje,takže rozhodně musel vidět jak jsem byla až po uši rudá.V tom mě napadla spásná myšlenka,jak odvrátit ode mne jeho pozornost.,,Máš jí“vykřikla jsem a rychle utíkala směrem od našeho domu,ke Cappyiny ohradě s pastvinou.,,Takže ty na mě takhle s náskokem.To není vůbec fér:“vztekal se naoko Jim,ale v očích se mu zračila radost nad dovádivou hrou a možná i něco navíc…ale co,to jsem stejně nedokázala poznat.Rychle jsem kličkovala a běžela rychlostí vpřed.Jim byl sice hodně rychlý,ale měl tu nevýhodu,že mu klouzaly tenisky na blátě a měl co dělat,aby se udržel na nohou a nezakopnul.
Já jsem zase měla co dělat abych se nezakuckala smíchy,jak jsem ho viděla klouzat na blátě.
Když jsme se dost vyřádili,osedlali jsme svoje koně a začali se na nich prohánět.Byl to úžasný pocit,že můžu jezdit na koni dál.

Nejprve jsme si pro osvěžení dali kolečka krokem okolo prostranné ohrady.Postupně jsme zrychlili až do cvalu.Cappy i Diablo byli šťastní,že se můžou proběhnout a my byli šťastní z nich.
,,Asi bychom je měli jít vyhřebelcovat“promluvil po jízdě Jim a já s nadšením přikývla.Měla jsem ráda hřebelcování Cappy,její srst byla hebká,přímo sametová a já se s ní ráda nemazlila proto,že by se to tak moc Cappy líbilo,ale i kvůli tomu,jaká byla dokonalá.Byla pro mě na světě vším co jsem měla.Byl to živý tvor který mě vyschlechnul a neskákal mi do řeči, a když pocítil,že mi je smutno,snažil se mě nějak obveselit.,,Hej,nech toho.“řekla jsem se smíchem Cappy,která do mě mezitím strkala a snažila se zjistit,jestli pro ní nemám náhodou nějakou dobrotu.,,Chudák Cappy,je tak hladová,že jí chutnají i tvoje vlasy.“řekl Jim se smíchem,když jsem se snažila dostat své dlouhé vlasy z její tlamy.Vypadalo to,že si ze mě utahuje.,,To není vtipný.Vždyť si budu muset umýt kvůli ní dnes zas vlasy?!“odpověděla jsem mu zoufale a Jim se z mého výrazu rozesmál ještě víc.Protože mě docela naštvalo,že si ze mě Jim utahuje,vzala jsem kýbl s vodou,který původně sloužil na otření potu z koní,a celého jsem ho polila.Teď zas nebylo do smíchu jemu,zato já se smála,až se na mě Cappy otočila,co to do mě vjelo.Jim který uviděl Cappy jak se na mě udiveně otočila se musel taky usmát,ale odplata mě neminula.Jen jsem se otočila zpátky směrem k Jimovi,uviděla jsem že drží v rukou zahradní hadici a pouští jí.S jekotem jsem hodlala utéct,ale hadice měla větší dostřik.Celou mě zmáčela.Štěstí,že začínali první letní dny a bylo horko.Zbytek odpoledne jsme se bavili stříkáním vody po sobě,takže když jsem přišla domů,táta mě málem nepoznal.





10.kapitola
I když jsem byla ráda za to,že mi všichni odpustili,že jsem jela na Zakázanou louku,pořád mě něco tam na to hrozné místo přitahovalo,aniž bych věděla proč.Snad ten nádherný les,kde rostly květiny na každém kroku,mě přitahoval,ale jakmile jsem si vzpomněla na to zvláštní ticho,které tam bylo a na propast,udělalo se mi nevolno.Rychle jsem zahnala myšlenky jinam a snažila se přemýšlet co mě čeká dnes.Jim mě pozval,abych se přišla podívat,jak jeho brácha trénuje koně.Věděla jsem jen něco o bratrovi Jima,z Jimova vyprávění.Prý mu je sedmnáct a věnuje se taky koním a je na ně vyloženě expert.Jmenuje se Thomas a vlastní klisnu Amber plemene Achaltekinského koně a jezdí s ní na závody.Věnuje se hlavně parkúru a drezuře a s Amber se už několikrát umístil v soutěžích na prvních místech.Doufala jsem jedině.aby byl tak stejně milý,jako Jim.S Jimem jsem mohla mluvit o všem a vždy jsme si měli co říct.Nevím,o čem bych si měla asi tak povídat s jeho bráchou a byla jsem kvůli tomu nervózní.Ale radši jsem zahnala chmurné myšlenky a snažila se myslet pozitivně.
Odpoledne jsem šla na místo,kde jsme se měli s Jimem sejít a jít pozorovat Thomase při trénování.Dali jsme si jako obvykle sraz u Cappyiny ohrady.Vzala jsem si s sebou pár kostek cukru pro Cappy a když jsem dorazila k ohradě,tak jsem na Cappy zavolala.Jimovi zbývalo ještě deset minut aby dorazil včas a protože jsme Cappy nikde neviděla,přelezla jsem ohradu a šla ji hledat.
Šla jsem se kouknout na její ležení,ale nebyla tam.Nebyla ani u žlabu.V tom se mi zdálo,že slyším její zoufalé řehtání.Vycházelo směrem od Zakázané louky.Rychle jsem se tam rozběhla a to už jsem viděla Cappy sebou cukat a hýbat se.Ihned jsem věděla co jí je,četla jsem o tom v mnoha knížkách o koních.Podle příčin měla koliku.Rychle jsem vytočila Jimovo číslo a jednou rukou jsem při tom vodila Cappy a opisovala s ní malé kroužky.Začínala jsem už být zoufalá.Jim mi nebral telefon a já nevěděla,co si s Cappy dál počít.,,Kathrin,rychle,klusej s ní,já zavolám veterináře.“otočila jsem se a uviděla,že na mě volá Jim.Popadla jsem uhlávku,kterou mi Jim přinesl a nasadila jí Cappy a snažila se jí i přes její nechuťdocílit toho,aby zůstávala pořád v pohybu.
,,Veterinář už sem jede,ale chvíli mu to bude trvat.“řekl mi Jim hned,jak dotelefonoval.,,Zavolal jsem i Thomasovi,ten už se staral o koně s kolikou a…hele koukni,už k nám běží.“řekl a já se otočila směrem,kam ukazoval.Směrem k nám běžel opravdu nějaký starší kluk,ale nevypadal,že by byl Jimův brácha.Oproti Jimovi neměl černé vlasy.Měl je naopak po paní Carleyové blonďaté.Byl nejméně o hlavu větší než Jim.To,že jsou bratři,dosvědčovaly jen jejich světle modré oči.,,Kde je ten kůň!“zavolal celý udýchaný Thomas místo pozdravu a byl ve tváři bledý strachem.,,Tady,vodím ho kolem“řekla jsem.,,Á ty musíš být ta holka co se sem nedávno přistěhovala,že jo?Jak jen se to jmenuješ…“,,Kathrin“doplnila jsem za něj.Už jak mile se choval mi začal být sympatický,ikdyž ne tak moc jako Jim…,,Jim mi o tobě hodně vyprávěl,zvlášťže jezdíš velice dobře na začátečníka na koni.Když už je řeč o koni,vystřídám tě v tom vodění.“Ale jakmile jsem se od Cappy hnula,začala poděšeně řehtat.,,Jak je vidět,má tě moc ráda.Asi by bylo lepší,kdybys vedla Cappy pořád ty Kathrin,teda pokud nejsi unavená.“řekl Thomas a já zavrtěla jsem hlavou,že unavená nejsem.Teď jsem měla v hlavě jedno.Aby se Cappy uzdravila…
Asi po patnácti minutách konečně dorazil veterinář a řekl nám,ať odstoupíme.,,Já si myslím,že by měla u Cappy Kathrin zůstat.Cappy jí úplně zbožňuje.“namítnul Thomas a já se na něj vděčně usmála.,,No dobrá.Alespoň jí utěšuj,aby se mi moc nehýbala.Musím jí dát injekci.“řekl doktor a já svým hlasem konejšila Cappy.
Když bylo po všem a veterinář odešel,Thomas nám zvesela řekl,,Necháme teď Cappy odpočívat a jestli chcete,můžeme se držet našeho předem domluveného plánu a jít trénovat koně.“,,To by bylo super.Já ještě nikoho neviděla trénovat koně naživo,ale četla jsem o tom.“souhlasila jsem s nadšením.,,Jen aby se zatím nic nestalo Cappy…“doplňovala jsem a s obavami pohlédla na Cappy.,,Neboj se,ta se teď potřebuje vyspat a odpočinout si a potom bude zdravá jako řípa.“řekl Jim a chytil mne přitom za paži.Já radši ucukla.Naštěstí mě potom pustil a asi si nevšimnul mých rozpaků.Naštěstí se dal do řeči Thomas.,,Tak pojďte už.Nebo nic nestihneme.Už jsou čtyři hodiny pryč a já v pět musím na sraz s kamarády.“ ,,No,jo no.On a jeho kamarádi jsou mi dost povědomí a jsou určitě velice důležití.“syknul mi do ucha Jim,když jsme se rychle vydali za Thomasem do jízdárny.
V jízdárně byly po zemi rozházené kavalety,které Jim s Thomasem začali dávat na stranu.,,Jestli chcete,pomůžu vám.“nabídla jsem se,abych se taky nějak uplatnila.,,Víš co Kathrin?Mohla bys mi přinést ze skladu bičík?“řekl Thomas a ukázal směr,kde měl ležet sklad.,,Jasně,už pro něj jdu.“křikla jsem a rozběhla jsem se pro bičík.
Ve skladu byla tma.Začala jsem šmátrat po nějakém vypínači na světlo,ale nic takového tu nebylo.,,Jauvajs“vykřikla jsem,když jsem narazila do nějakého kovového válečku.Shýbla jsem se,abych sebrala to,do čeho se mi podařilo narazit.Byla to baterka,která se dobíjela otáčením kličky a byla pořádně oproti moderním baterkám těžká.Rychle jsem začala točit kličkou,dokud se neobjevilo přijatelné světlo,abych mohla vidět.Na zemi ve skladu se válelo všechno možné.Stará helma,různá sedla,bandáže,čabraky,dečky a dokonce staré zrezlé kolo.Chvíli mi trvalo než jsem bičík objevila,ale nakonec jsem ho zahlédla pod starými kusy oblečení.Vzala jsem bičík,zavřela sklad a přiběhla právě včas,abych viděla,jak Thomas přivádí do jízdárny nějakého koně.
,,Jak se ten kůň jmenuje?“zeptala jsem se Jima,když jsem k němu přišla,abych si sedla vedle něj a pozorovala Thomase.,,Sparkl,to je mámin kůň.Thomas s ním bude teď zkoušet metodu napojení.“odpověděl mi.,,Našla jsi ten bičík?“zavolal na mne Thomas a já na něj musela také zakřičet,aby mne slyšel.,,Našla,ale bylo to dost obtížné v tom nepořádku.“,,Jo to ti věřím,chci tam o prázdninách uklidit,zatím nemám moc času.“řekl Thomas.,,Tohle říká už pár let i o svém pokoji,neumí si udržet pořádek.“pošeptal mi Jim a já se potichu zachichotala.,,Prosím tě Kathrin,podáš mi ten bičík?“zavolal na mě Thomas a já se musela zvednout z lavičky a donést mu ho.Potom jsem si zase sedla vedle Jima a začali jsme pozorovat Thomase při práci.
Thomas si stoupnul doprostřed jízdárny.Potom prásknul bičíkem do země,aby ho kůň poslechnul a cválal příslušným směrem.Stále se snažil být ke koni otočen bokem.Dával mu příkazy,aby otočil směr,zabočil,zrychlil či zpomalil.Bylo úžasné sledovat jak Sparkl respektuje jeho přání a přitom vypadal kůň šťastně.Ale to nejobdivuhodnější teprve přišlo.Sparkl po pár kolech kolem jízdárny začal stáčet vnitřní ucho směrem k Thomasi,ale Thomas jakoby to přehlížel a znovu prásknul bičem o zem.Kůň vyrazl vpřed ještě rychlejším tempem,ale ke stáčení ucha se přidalo i sklánění hlavy k zemi a olizování pysků.,,Vidíš?To dává Sparkl najevo ,že chce být s Thomasem kamarád a spolupracovat.“vysvětlil mi Jim.Thomas ho ještě chvíli nechal běžet a potom koně zastavil a otočil se k němu zády.Nevěděla jsem co se bude dál dít.Sparkl začal pomalu a opatrně kráčet směrem k Thomasovi.Když k němu přišel,položil mu hlavu na rameno.Thomas se v tu chvíli otočil a popleskal ho po šíji.Sparkl potěšeně zařehtal a loudil po Thomasovi pamlsek.Dočkal se.Po takové práci si přece jenom něco zasloužil.Thomas vyndal z kapsy pár kostek z cukru a podal mu je.Potom se Thomas začal procházet kolem dokola a kroužit po jízdárně.Sparkl ho následoval kamkoli se hnul.To bylo neuvěřitelné.
Když Thomas skončil a zavedl Sparkleho zpátky do boxu,přivedl dalšího koně,aby ho lonžoval.Po tréninku jsem za ním běžela a mluvila o sto šest.,,To bylo neuvěřitelné,jak za tebou Sparkl chodil kamkoli jsi se hnul.Jako kdyby…kdyby…to se nedá popsat.“zářila jsem celá nadšená a vypadalo to,že ho moje chvála potěšila.,,To byla metoda napojení.Ikdyž ji už dělám nejměně potisícáté,pořád má svoje kouzlo.Metoda spočívá v tom,že nutíš koně běhat okolo jízdárny a dáváš mu tím najevo,že jestliže nechce být kamarádem,tak ho čeká tvrdá práce.Když ti začne vysílat signály v podstatě na usmířenou,to jsi viděla,to bylo to stáčení vnitřního ucha ke a sklánění hlavy s olizováním pysků,tak ho přstaneš nutit běhat.Jestliže k tobě získal kůň důvěru natolik,aby se za tebou vydal,kamkoli se hneš,máš jednu fázi tréninku za sebou.Potom začneš koně postupně časem lonžovat,skákat přes kavalety a mnoho dalších.“Thomas se najednou tak rozpovídal,až jsem byla udivená,ale asi stejně jako já,byl blázen do koní.Jim stál vedle nás a asi protože metodu napojení viděl víckrát,tak ho to asi příliš nezajímalo.,,Jestli chceš Kathrin,mohl bych tě metodu napojení naučit,jestli tě to tolik nadchlo.“řekl Thomas a já údivem zapomněla zavřít pusu,ale potom jsem začala jásat.,,To bych strašně ráda.To ještě teď?“,,Ne teď ne,už je půl šesté,přetáhl jsem zase trénování,ale co takhle pozítří odpoledne?Máš čas?“,,Super,mám.“odpověděla jsem.,,Tak jsme domluveni,už musím jít.Tak ahoj Kathrin,rád jsem tě poznal.“rozloučil se se mnou Thomas a já s doprovodem Jimem vyrazila směrem k domovu.,,Tak to je poprvé,co se někdo z mých kamarádů Thomasovi zamlouvá.“řekl mi po cestě Jim.,,Tvůj brácha je super,máš štěstí.“řekl jsem mu na to.,,To jsi ho ještě neviděla v těch jeho špatných náladách.“,,On a mít špatnou náladu?Tak to se teda divím.“To teprve uvidíš co je zač.No, nic.Nemůžeš zítra po škole do kavárny?Zvu tě na zmrzlinu,už je beztak takové horko,jako na poušti.“řekl Jim a já souhlasila.,,Tak zítra.“řekla jsem a to už jsem byla skoro doma.















11.kapitola
,,Dnes přijdu později,mám schůzku s Jimem“řekla jsem tátovi při ranní snídani.Už jsem nestíhala a proto jsem si poslední kus koláče vzala do ruky,rozloučila se a běžela do školy.
Před školou jsem se zarazila a zůstala stát na místě.Kousek ode mne stála nějaká dívka asi stejně stará jako já a dívala se zvědavě na školní budovu.Měla kudrnaté,dlouhé vlasy spletené v copech a na obličeji měla pihy.Přišla jsem k ní a začala na ní vyzvídat.,,Ty jsi tady nová,viď?Já jsem Kathrin a ty?“obvykle jsem se takhle rychle neseznamovala,ale tato holka mi už od prvního pohledu připadala sympatická.,,Já jsem Claire.A jsem tu nová,to máš pravdu.Nevíš kde je tady 8.B?“,,Do té já chodím,pojď,pospěš si,nestíháme.“řekla jsem a pozorovala jsem ji nejistě.Ona mi však v běhu děkovala.,,Já vždycky letím do školy na poslední chvíli.Všichni profesoři si proto na mě stěžovali.“,,To povídej mně“řekla jsem.,,kdyby byla soutěž kdo přijde na poslední chvíli do školy,stoprocentně bych vyhrála.“řekla jsem a myslela jsem to vážně,ale takovým tím způsobem .Obě jsme se proto rozesmály.
Obě jsme vpadly do třídy,když už byla profesorka zabraná do výkladu.,,Kathrin už zase pozdě.“řekla paní profesorka,aniž by se otočila.,,Tentokrát ti ten pozdní příchod opravdu napíšu a…“zarazila se.,,Ahoj,ta musíš být ta další nová studenka,že ano?“řekla a podívala se na Claire.,,Ano prosím,jsem Claire Wilsonová.Omluvte prosím Kathrin,ona mi jen pomáhala se tu zorientovat a ukázala mi třídu.“řekla Claire a já se na ni vděčně podívala.Spiklenecky na mě mrkla,tak aby si toho profesorka nevšimla.,,Nu,dobrá.Pro tentokrát ti ten pozdní příchod ještě nenapíšu Kathrin,když jsi pomáhala Claire.Claire,sedni si vedle Kathrin,Kathrin ti ukáže učebnice a další věci co tu používáme.“řekla profesorka a pokračovala ve výkladu.Claire sice vypadala na první pohled jako velmi vzorné děvče.ale jen co se paní profesorka začala věnovat ostatním,hodila svou tašku vedle mé židle a spustila.,,No,tak kdyby se měla dávat cena za to kdo vydrří nejdéle mluvit,tak by to vyhrála asi profesorka Gougleová.“Obě jsme se zachichotaly.,,Kathrin,Claire čemu se to tam hihňáte?“zeptala se nás paní profesorka a my jsme dostaly další záchvat smíchu.Bylo nám jedno,že na nás celá třída opovržlivě kouká,zatímco jsme se dobře bavily.,,No tak děvčata.Co je vtipné na slepici domácí?“řekl paní Gougleová,protože asi měla pocit,že se koukáme a smějeme obrázku na tabuli,aniž by věděla,že my ani nemáme ponětí o čem je vlastně řeč.Když jsme ale uslyšely,že probíráme v biologii slepici,dostali jsme další záchvat a profesorka nás poslala za dveře.
Nám to ale bylo vcelku jedno,protože i za dveřmi jsme se dobře bavily.Vyměnily jsme si telefonní čísla a adresy bydlišť.Jediná nevýhoda být za dveřmi byla,že jsme potom musely dopisovat do sešitu všechno,co se o hodině probíralo a zapisovalo,což je pekelná nuda,zvlášť o přestávce.Ale ne nuda s Claire.
Odpoledne jsem se sešla s Jimem v kavárně.Povídali jsme si o všem možném a já mu pověděla i o Claire.,,Má ráda koně?“zeptal se mě Jim.,,No vidíš,na to jsem se zapomněla zeptat,ale hned si to ověřím.“řekla jsem mu a on jen kývl.,,Mám tě“vykřikl někdo,a vylekal mě tak,že jsem spadla ze židle a Jim dostal záchvat smíchu,přičemž já zrudla.Když jsem se otočila,uviděla jsem..,,Claire?Co tady děláš?“zeptala jsem se jí udiveně a ona na můj udivený výraz řekla,že vypadám,jako kapr,kterému se překvapením zvětšily oči,načež jsem dostala taky záchvat.,,Tak to na Kathrin sedí“řekl pobaveně Jim,ale já si myslela své a měla jsem co dělat,abych se na Jima nenaštvala.,,Promiň,asi ruším dvě holubičky na výletě,co?Klidně odejdu.“řekla Claire.když si všimla mého zamračeného obličeje.,,Ne,ne.Chci tě seznámit s mým kamarádem Jimem.Bydlí tady na té farmě…“chtěla jsem doříct větu,ale Claire mě předběhla.,,Ty bydlíš na té obrovské farmě kousek odsud?To je bezva,protože rodiče mi chtěli ustájit někde mého poníka Bonnieho a napadla nás právě vaše farma.Dnes tam prý rodiče zvolají,no není to super?“křičela celá nadšená a Jim se trochu uleknul,protože na něj bylo všech těch informací strašně moc.,,Prr,prr,zpomal.Ty máš koně?zepal se Jim“,,Jo shetlandského poníka. Jmenuje se Bonnie a je mu sedm let.“,,A tvoji rodiče ho chtějí ustájit u nás na farmě?“,,Jo,chtějí.“,,Teď už jsem to asi konečně pochopil.“řekl Jim,který byl úplně mimo z toho,jak Claire mluví o překot.Bavili jsme se v kavárně ještě nějakou dobu, potom jsme se rozloučili a já v doprovodu Jima zamířila domů.
,,Nezapomeň,zítra přesně ve tři po škole.“,,Neboj,na nic tak úžasného jako je metoda napojení bych v životě nezapomněla.“řekla jsem Jimovi,když mě po cestě domů škádlil.,,O to se nebojím.“řekl Jim provokativně a usmál se.Potom jsme se rozloučili a já vyšla po schodech do našeho domu.

Druhý den jsem se ve škole zase sešla s Claire u skříněk.Protože nevyzbyla skříňka ,aby byla jenom Clair,navrhla paní profesorka,abychom jí měli společnou,s čímž jsme hned souhlasili.,,Čaues,tak co?Nevyrušila jsem vás včera nějak?Ale je to milej kluk.“řekla mi Claire na pozdrav a přimhouřila oči,což mě docela vytáčelo,ale zároveň si ze mě dělala srandu.,,Promiň,nechtěla jsem tě zasáhnout na citlivým místě“řekla omluvně.,,Ale fakt po tobě jel.“neupustila si poznámku a já jí plácla sešitem.,,Aby po tobě nezačali taky kluci koukat,o čemž dost silně pochybuju.“řekla jsem na oplátku.Teď se zase zapitvořila Claire.Koukla jsem se na hodinky.,,Do háje,za minutu osm,dělej.“vykřikla jsem a pustily jsme se během do třídy právě včas,abychom nepřišli výjmečně pozdě.
Po škole jsem ještě stačila zaběhnout domů a vzít si s sebou svačinu,abych odpoledne nehladověla.Potom už jsem běžela na ovyklé místo naší schůzky s Jimem ,abychom vyrazili na jízdárnu.
Na jízdárně ke mně přišel Thomas s úsměvem od ucha k uchu.,,Cappy je už připravena a nedočkavostí přešlapuje na místě.“řekl mi a já šla směrem ke Cappy abych jí dala pár kostek cukru.Cappy přiběhla s radostným zařehtáním.Už na ní nebylo znát,že by byla po vážné nemoci.Ba právě naopak.Strkala do mě hlavou jako by říkala,“tak na co tu ještě čekáme?Pojďme jim ukázat,jsme přeci nejlepší.“,,Neboj,už budeme něco dělat.“odpověděla jsem jí nahlas na její otázku.
Mezitím Thomas provokoval Jima,aniž by o tom měla Kathrin ponětí.,,Ta holka se mi líbí,rozumí koním..“řekl Thomas Jimovi.,,Tady se nám někdo asi zamiloval…nemám pravdu?“zavrčel Jim.,,Jediný koho jsem si všiml,že je tady zamilovaný jsi ty.Nemysli si,že jsem si nevšimnul jak na Kathrin koukáš.“řekl Thomas aby Jima vytočil a celkem se mu to dařilo.,,Do toho ti nic není.“,,Ale je,jsem přeci tvůj brácha,ne?A mám takový pocit,že jediný kdo z nás dvou tu má šanci u Kathrin zabodovat jsi ty.“odpověděl mu Thomas.,,Vážně?Já měl pocit,že na jediného na koho se Kathrin dívala zbožně, jsi ty.“řekl už vzteky rudý Jim.,,Hele,co to tam provádíte?Proč se Jime tak kaboníš?“zeptala jsem se,když jsem se konečně od Cappy odtrhla a otočila se na ně.,,Prosím,ať ti to vysvětlí tady Jeho Veličenstvo Thomas.“křikl na mě Jim a já jsem měla co dělat, abych se neurazila,že si vylévá zlost na mně.,,Jim je naštvaný kvůli svému milostnému životu.“řekl Thomas a klátil se přitom smíchy.
Najednou jako by mě něco píchlo a zlomilo srdce.Asi aniž bych to věděla jsem byla do Jima zamilovaná až po uši,aniž bych to tušila a najednou se ve mně vzpouzelo něco divného.Možná žárlivost,ale tu myšlenku jsem se snažila zahnat.Vždycky jsem každému přála všechno dobré,tak proč zrovna mému kamarádovi nic nedopřeju?Jenže co když Jim má rád nějakou jinou holku a já jsem jenom jeho dobrá kamarádka a nic víc?Třeba se s Jenny ikdyž už tu nebydlí nerozešel nebo třeba má někoho jiného.Chtělo se mi utéct a být sama,jenže jsem přišla,abych se naučila metodu napojení.Snažila jsem se zahnat slzy,které se mi hrnuly do očí.Rychla jsem zamrkala a zahnala je.Když jsem tam tak stála a přemýšlela,nestačila jsem si ani všimnout,že Jim je pryč a Thomas jde s brunátnou tváří ke mně.
,,Promiň,omlouvám se ti,že se Jim urazil nad pouhým vtípkem a odešel.“řekl mi,když ke mně přišel.Já bych na jeho místě udělala to samý a za pouhý vtípek bych to takhle nenazývala,ale nahlas jsem řekla,,Hm,on se s někým rozešel nebo proč jsi to říkal?“,,Ne,rozešel se s nějakou holkou už před dlouhou dobou,ale je totálně zabouchlý do jedné celkem fajn holky a vadí mu,že jsem mu řekl,že si myslím,že má u ní šanci.“,,Hmm“řekla jsem na to a snažila se na sobě nedát znát že mi to nějak vadí.
Metoda napojení byla vážně pro mě ta nejkouzelnější věc,která se mi za poslední léta stala.,,Postav se k tomu koni bokem,musíš mu dát jasně najevo,že mu nechceš ublížit,ale že s ním chceš spolupracovat.“křičel na mě Thomas a já se snažila soustředit na to,co říká.,,Soustřeď se především na koně.“jak se mám asi soustředit na to co říká Thomas a ještě na Cappy.Řekla jsem si v duchu.Začala jsem se vznášet ve vlastním světě.Nic pro mě neexistovalo,byli jsme jen já a Cappy a já se soustředila jen a jen na ni.V tom jsem zpozorovala první náznaky náklonosti.Cappyino ucho se stáčelo ke mně a při tom vesele ržála.,,Výborně,jen pokračuj.“vybídl mě Thomas a mně rázem stouplo sebevědomí.Brzy mi Cappy poslala dalš náznaky náklonosti a já se k ní otočila zády.Klisna udiveně zaržála,ale nerozhodovala se ani minutu a hned přišla ke mně a zlehka do mne strčila.

Otočila jsem se na ni a pohladila ji a pochválila. Potěšeně zařehtala a vnucovala se mi a já se musela nad ní usmát. Poté jsem se otočila a obcházela kolem dokola jízdárny…a Cappy mě všude následovala. Byla jsem radostí bez sebe. Chtělo se mi skákat radostí, avšak věděla jsem, že kvůli Cappy musím zůstat v klidu. Když jsem se na Cappy obrátila a objala jí kolem šíje, uviděla jsem přicházejícího Jima s očima plnýma slz. ,,Co se ti stalo?“ zeptala jsem se ho. ,,Ještě jsem v životě neviděl, aby někdo měl tak pevné pouto s koněm, ale ty jsi to Kathrin dokázala.“řekl Jim a usmál se na mě. Avšak viděl jsem mu na očích,že něco přede mnou skrývá, ale netušila jsem co…Proto jsem radši mlčela a jen jsem znova objala Cappy. Kathrin, jestli chceš, tak mi můžeš chodit pomáhat.“ ozval se Thomas. ,,Díky, budu ráda. “řekla jsem.
Doma jsem lehla do postele naprosto vyřízená a usnula s dobrým pocitem, dokud jsem si znovu nevzpomněla na Jima.Co přede mnou asi skrývá?Provedla jsem mu něco nebo Thomas?A co ta holka do který je tak bláznivě zamilovaný?Usnula jsem s mísícími se pocity viny a i žárlivosti…




12.kapitola
Druhý den ráno jsem se probudila a vyloženě mi třeštila hlava.Celý týden jsem kvůli tomu proležela v horečkách v posteli a chatovala s Claire.
,,Tak co? Jak to jde v posteli?“ napsala mi. ,,Ale jo jde to, až na to nesnesitelný horko a na to že už nemám chvíli soukromí.“ ,,Jak to?“ ,,To táta,jestli prej něco nepotřebuju, jestli mi není špatně…“,,To znám. Rodiče mi dělaj to samý. Třída se zas drží stěží vzhůru nad výkladem Větráku o broucích.“(větrák jsme přezdívali profesorce Větráčkové na biologii),,Se nemáte. Já si můžu číst,jíst poháry, být do kdy chci na pc ,učím se, neposlouchám blbý výklady….“,,Hej neprovokuj…už slintám touhou být ve tvé kůži.“,,Ty se chceš učit?“,,Ne,ale pohár by mi přišel vhod.“,,Momentálně se jedním cpu…“,,Sakra,větrák si mě všimnul,že neposluchám,radši musím jít,než si všimne,že si po celou dobu jejího výkladu kreslím jí, jak žere brouky.“
Zasmála jsem se tomu,dokážu si moc dobře představit Claire a výraz Větráku nad jejím povedeným obrázkem.Pobavilo mě to natolik,abych se chopila tužky a zkusila Větrák nakreslit jak se cpe brouky v housce, pití a dalších pokrmech.

Když jsem dorazila v pondělí do školy a ukázala Claire moje veledílo, válela se smíchy po zemi. ,,To bys měla ukázat Jimovi, ten by panečku koukal. To je úplně věrohodný Větrák.“ ,,Copak ses bavila s Jimem nebo jak víš ,že dobře kreslí?“ ,,No, trochu…kecali jsme skoro dvě hodiny. “Aha, že by byla Claire ta, na kterou si Jim myslí? Přiznávám si, že Claire je opravdu v pohodě a dokáže si se vším oproti mně poradit…ale zároveň jsem si nedokázala představit Jima a Claire spolu. Navíc nedávno se mi Claire prokecla, že se jí líbí James od nás ze třídy.,,Aha…“řekla jsem a snažila se,aby to znělo věrohodně. Claire si naštěstí nevšimla mého tonu hlasu a dál pokračovala ve vyprávění,co se všechno stalo, když jsem byla nemocná.
Nemohla jsem si nevšimnou,že se ve třídě změnila nejen nová nástěnka,ale i jako by se mi všichni vyhýbali a šuškali si pod vousy.(teda pokud nějaké měli)Byla jsem z toho napjatá, ale nedávala jsem na sobě nic znát.
Odpoledne nebylo o nic lepší. O obědovce ke mně zaběhnul Jim, že Cappy se mezitím co jsem byla nemocná uzdravila a můžu si jít dnes zajezdit.
,,Jo málem bych zapomněl, tohle je má nová kamarádka Michelle, je tady na měsíc a bude chodit ke mně do třídy, její máma tu musí něco zařídit“ řekl mi poté a ukázal na vedle sebe úžasně vypadající holku v jeho věku. V tu chvíli jsem už asi chápala proč si všichni tak šuškali. Měla vlnité husté vlasy obarvené na blond a velké safírové oči zvýrazněné řasenkou. Byla celá nalíčená a oblečená v luxusních hadrech a pitvořila se tím svým podmanivým pohledem na Jima. Probodla mě nenávistným pohledem a já měla v tu chvíli pocit, že jí každou chvíli uškrtím. Nejen že vypadala jako nějaká modelka z Hollywoodu, taky vypadala oproti mě vyspěleji a i se tak chovala. Do ruky by zaručeně dostala úplně každého kluka, který by se jí ovšem ještě musel klanět.
,,TOHLE je ta tvoje skvělá kamarádka o které jsi mi vyprávěl?“ Prohlásila a pořádně si mě prohlédla. ,,Vždyť vypadá jako by vylezla z kanálu.“ No to byla asi pravda. Měla jsem na sobě opranou mikinu s rajčatovou skvrnou navrch, ale říkat nahlas to nemusela. Měla jsem sto chutí jí na to odseknout, že ona pro změnu vypadá jako by šla na módní focení místo do obyčejné školy, avšak nahlas jsem způsobně pronesla. ,,Někteří lidé si zřejmě potrpí na módu, ale já jedna z nich nejsem. A teď mě omluvte.“ domluvila jsem a rázně jsem se otočila na podpatku, i když jsem žádný neměla, ale doufala jsem, že to tak vypadalo. Ještě jsem stačila zaslechnou Michelle jak si Jimovi stěžuje. ,,A to s ní mám vydržet celé odpoledne v jízdárně? Vždyť i má Princezna by se jí lekla.“ No bezva, pomyslela jsem si a co si myslí ona? Že s ní strávím odpoledne pro nic za nic? Co jí na to pověděl Jim už jsem zaznamenat nestihla, protože se na mě pověsila Claire a začala zas o překot mluvit. ,,Jak vidím, tak už jsi měla tu čest se seznámit s Michelle. Je úplně děsná. Její máma je slavná návrhářka a bude tu fotit svoji novou kolekci „Na venkově“. Aha to proto jsem nikde v obchodech neviděla to oblečení co měla na sobě. Nejspíš to je i jediný model na světě, který vlastní pouze ona. ,,Fakt nechápu co na ní Jim vidí.“ ,,Cože?!Oni spolu chodí?!“vyjekla jsem. ,,Ale, ale že by se nám někdo probral ze staletého spánku?“ provokovala mě. ,,Ježiš, tak choděj nebo ne?“ zeptala jsem se ještě jednou a tentokrát mi Claire odpověděla. ,,Ne to ne, ale stejně nechápu proč se s ní baví. Cožpak jasně nevidí, že je to husa?! Navíc by se Jimovi nepodobalo aby si začal něco s takovou husou.“ A já na co se zmohla, bylo pouze ,,Hmm…“,,Ale no tak…“Konejšila mne Claire. ,,Představ si je spolu. Ble, vždyť vy se k sobě s Jimem hodíte a navíc tě balí.“ A já na to pouze zase ,,Hmm…“ a pak rychle ,,Hele já už radši půjdu domů.“ A nečekala jsem co mi na to Clair poví a běžela pryč.
Co když má Clair fakt pravdu? Ale co když ne? Vždyť ona je fakt cool oproti mně a navíc jezdí. A tipovala bych, že už hezkou řádku let. Představovala jsem si tu její Princeznu jako dostihového koně co je vymakaný v každé disciplíně.

Publikoval(a): Tereza1918, 15.11.2016