Anotace: Cesta na Faerské ostrovy

Na Faerské ostrovy!

Po poutavém vyprávění cestovatele Jiřího Kolbaby o dalekých krajích jsem se rozhodla, že si splním svůj sen a navštívím Faerské ostrovy, známé také jako Ovčí ostrov. Abych nebyla na nikom závislá, umínila jsem si, že se na cestu vydám zcela sama.

O Faerských ostrovech, jež leží v Norském moři Atlantského oceánu, je dobře znám jen fakt, že v tomto úchvatném souostroví osmnácti ostrovů, které spadají pod Dánsko, žijí ovce. Proto mým cílem bylo prozkoumat ostrov ze všech stran a pohledů. Konkrétně navštívit hlavní město Tórshavn, dále proslulé ptačí rezervace, vylézt až na samý vrchol hory Slaettaratindu a vypravit se k severnímu cípu ostrova, kde z moře vyčnívají čedičové útesy Obr a Čarodějnice, o kterých koluje velice zajímavá pověst.

Na Ovčí ostrov je cesta dlouhá. Nejprve je třeba doletět do Edinburghu, kam letadlo doletí za dvě a půl hodiny. Ve Skotsku je třeba počítat s deštivým počasím. Následuje cesta autobusem do Aberdeenu, která trvá něco kolem dvou hodin čistého času. V Aberdeenu se nalodíme a dobře se naladíme, protože nás čeká nekonečná cesta po širém moři. Za neuvěřitelných osm hodin se ocitáme na ostrově Nólsoy, odkud nás odveze trajekt do hlavního města Tórshavn.


Mé první kroky vedly do centra města Tórshavn. Ten se teprve probouzel ze spánku, a tak jsem si mohla vychutnat ranní východ Slunce nad městem. Následoval krátký průzkum města. Velmi mě zaujal pán, který byl až na samém vrcholu magistrátu a sekal na střeše trávu. A jak úchvatné byly staré voňavé roubené domečky přímo u hladiny moře! Ve městě jsem samozřejmě našla několik obchodů, tedy spíše obchůdků, které jsou situovány jeden vedle druhého. Dalo by se říci, že na cokoliv jsem si vzpomněla, jsem si zde mohla koupit. V odpoledních hodinách jsem nasedla na trajekt a nechala se odvézt na ostrov Eysturoy, kde se nachází nejvyšší hora Faerských ostrovů Slaettaratindu. Po necelých dvou hodinách cesty stále do kopce jsem se octla na vrcholu hory, a to ve výšce 882 metrů nad mořem. Počasí mi vskutku přálo, a tak jsem si mohla prohlédnout celé souostroví!

Ve vesnici Gjógv jsem si odpočinula v místní restauraci, kde bylo mnoho zahraničních turistů. Podle směrníků jsem pokračovala na další zajímavé místo – k přírodnímu přístavu, jež je umístěný mezi skálami. Přístav je proslulý okolním prostředím. Dýchala na mě ještě zdravá příroda, průhledná hladina moře a zpěv ptáků. Z dálky jsem pozorovala výlov ryb. Rybolov je pro Faerské ostrovy důležitou složkou průmyslu.
Další den, hned po probuzení v příjemném místním hotelu, jsem měla v plánu navštívit útesy Obr a Čarodějnice. Majitel hotelu mi ochotně vysvětlil, pomocí jazykového internetového překladače, jak se k mému cíli dostanu. Po dvou hodinách pěší chůze jsem se mohla usadit na cestovní loď, která právě vyplouvala s desítkou cestujících k útesům. Jakmile jsem spatřila dva ohromné sloupy, tyčící se z Norského moře, vzpomněla jsem si na bájnou pověst. Kdysi dávno se obr a čarodějnice pokusili odtáhnout Faerské ostrovy k Islandu, ale protože to nestihli do rána, tak na místě zkameněli! Kolem těchto úžasných čedičových útesů jsme kroužili asi ještě hodinu. Do teďka mě bolí za krkem, jak jsem stále s úžasem hleděla směrem k nebi.

Na závěr mého putování jsem si úmyslně nechala proslulé ptačí rezervace. Jedná se o místa, kde se mísí Studený proud s Golfským proudem, a tak zde není o ptáky všech druhů nouze. Už z dálky jsem viděla hejno kroužící nad mořem. Ptáci vytvářeli mraky, ba dokonce oblaka! Posadila jsem se na trávník, kde se mimo jiné pásly ovce, a vychutnávala jsem si slunečný den ve společnosti prvotřídních pěvců, zejména papuchálků.


Zbývala jen cesta domů. Těšila jsem se, jak budu vyprávět a ukazovat fotografie z daleké cesty. Myslím si, že je mnohem zajímavější jet do zahraničí poznávat jiná místa, která jsou něčím zajímavá a jedinečná, než rozplácnout své tělo na pláži a jen se válet! Cesta mi přinesla mnoho nezapomenutelných zážitků. Už vím, že na Faerských ostrovech nežijí jen (byť přátelské) ovce. Třebaže jsem se s nikým nepoznala blíže – lidé jsou vskutku milí, pečují o svou pohádkovou přírodu, září ochotou, klidem a pohodou. Určitě bych si přála podívat se na Faerské ostrovy znovu, a to klidně hned další prázdniny. Co se týká mých skutečných dojmů z výpravy, tak musím upřímně říci, že jsem nadšena, uchvácena, obohacena, vděčna…. Kdo hledáte místo pro odpočinek, poznávání, duševní relaxaci, pak dlouho nepřemýšlejte a vydejte se tam, kde je vskutku blaze – na Faerské ostrovy!

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 4.8.2012