Anotace: Nenašla jsem kategorii. Je to deníkový zápis za 3 dny. Když jsem dopsala popis toho, co se dělo, zavřela jsem oči a jen pustila prsty na klávesy. Výsledek tentokrát surrealistický...

Píšu s čím dál tím většími mezerami. Už si ani nepamatuju, co se dělo v pátek. Jen že jsem už byla unavená, dopoledne si řekla o homeoffice, zodpověděla hromadu mailů a na víkend nahlásila doma, že budu muset pracovat - dodělat prezentaci na úterý. V pátek jsme s holkama odpočívaly. Chtěly jsme v Harfě koupit tepláčky pro Madlenku a gumičky a sponky… tepláky neměli. Nevím, jak je to možné, a v čem tedy děti chodí, ale ne. Tomáš přišel pozdě, pozvala jsem na chvíli kamarádku sousedku s chlapečkem, to bylo příjemné.

V sobotu ráno jsem nechtěla nic. Nešlo než odpočívat, aspoň pár hodin, a pak zavolal tatínek Madlenčiny spolužačky, zda někam nevyrazit společně Madlenka + Adélka. Takže jsme začali s Tomášem kmitat, dělat palačinky a chystat holky na cestu. Odjeli a vrátili se za celkem dlouho. Něco jsem udělala, pak uspávací kolotoč….

A dnes dopoledne příjemný klid a slunce za oknem, a pak zase frmol, oběd, děti se vypravovaly ven, pak šly se svým tátou na tancování v podvečer, to jsem dodělala tu prezentaci, ale už mi blikaly oči… Tak. A teď spát, zítra dodělat přípravu na úterní pracovní skupinu a odpoledne stihnout interview se vstřícně alternativním panem doktorem (ekonomem), kvůli kterému jsem ve středu cestou pro Madlenku do školy extra odbočila a zaparkovala, když konečně telefonoval… je to šílený.


Je to šílený, to střílení, a všude kolem,
kdo co umí, všechny stromy, rychle - domy, přijdou sem.
A když nepřijdou, rychle zas odejdou,
panenskou přírodou, všechnu ji obejmou a ohladí a pohladí,
rukama odhodí, a na hlínu, vševědoucí hlínu,
pod vinnou révu odloží staleté odchyty sov
na moudrost věků, vyslovených střetů s prázdnem.
Jenom s kdejakým bláznem si v ústech váznem rozhovorem,
a děním, či sněním odsvatlý rybíz, jen jako koláč je blahoslavený,
sladký, zdatný, hříšný jako muž. Jeho hřmotný nůž,
když v boji o poslední kostku odhodí zábrany
a dívá se ze strany, jak říhám.
A ta silná hřivna vášně - vážně, spoutáš mě?

Publikoval(a): Mari13, 2.12.2017